Veľký sen

Nemecká mainstreamová filmová scéna, to je ťažký oriešok. Základ tvoria pre mnohých štyri mená: Bruno Ganz, Sebastian Koch, Til Schweiger a Daniel Brühl, od ktorých sa zväčša jasne odvíja aj žáner (u prvých dvoch menovaných filmy historické/ thrillery, u druhého akčné atď.). Veľký sen je relaxačná pohodovka, ktorej účinok na vás sa odráža od momentálnej nálady a vnútorného rozpoloženia. Príbeh o učiteľovi angličtiny, ktorý do nemeckého gymnázia prináša so sebou čerstvý vietor zmeny je "trochu" naivný, presladený, idealizovaný a pritiahnutý za vlasy bez toho, aby ponúkol nejaké valné umelecké hodnoty či niečo podobné. Ono to však ani nevadí - stačí na chvíľu vypnúť a baviť sa na tom láskyplnom humore a premýšľať nad tým, ako Nemcov napadlo niečo také natočiť. Daniel Brühl štandardne neurážajúci a po hereckej stránke príjemný. Ako by povedal Konrad Koch, Very good, gentlemans! 75% (17.06.2014)

I v Německu kdysi byla doba, kdy tam o fotbalu neměl nikdo ani ánung. A tenhle film zobrazuje právě situaci, kdy vůbec poprvé v Německu někdo kopl do míče. Jak k tomu přistupovali Němci? Klasicky: odmítání, nedůvěra, strach z porušení tuhé disciplíny, obavy z anarchie. Jenomže už je to chytlo a zárodek vzpoury se udržel. ___ Sympaticky milý film, který neohromí, ale zahřeje. (29.03.2016)

S ľahkosťou a vtipom natočený príbeh o mladom učiteľovi, ktorý si šiel svojou cestou a nevzdával sa. Toto by mali púšťať učiteľom angličtiny na Slovensku a predpokladám, že aj v Čechách, aby sa konečne naučili, ako oživiť hodiny cudzieho jazyka. Človeku určite skôr zakotví v pamäti niečo, čo má späté so zábavou, ako drvenie 100 slovíčok za deň. (18.08.2012)

Téma "učitel-vyvrhel" a jeho neortodoxní metody mě vždycky dovedou nalákat. Je pravdou, že Der Ganz grosse Traum je vysoce příjemný a pohodový film, ale bohužel nenabízí nic než pár zasmání a možná i to pohlazení po dušičce. "Velký sen" je tak trochu "Škola rocku" bez rocku, v Německu a v době, kdy Němci ještě neznali význam slova fotbal. Celé se to zavrhování "barbarského" sportu sledovalo zvláštně, kdo by byl řekl, že v Německu v takové době ještě neznali - v Anglii již velice oblíbený - sport. Mimo pár vtipných situací a sílu přátelství si film dělá srandu z německé nadutosti, což mi imponovalo. Daniel Brühl potvrdil, že je sympaták a atmosféru to mělo opravdu milou. Konec byl ale příliš natahovaný (vyhodí ho? jednou zase, že jo, pak zase, že ne..) a mrzelo mě, že co se vztahů mezi žáky a učitelem týče, nešel příběh tolik do hloubky a v závěru nudil. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že to byla pohodová podívaná. (26.01.2014)

Ono to vlastně není o fotbale a jestli jo, tak tak ho začnu mít ráda také. Film, který je o obecně platném pro každého. Prostředí zkostnatělé školy je využíváno často a vždycky mne osloví. Jako Společnost mrtvých básníků. A díky za poselství takových filmů...svoboda, láska, pravda - koho mi to připomíná... (18.05.2016)