Oddělen

Celkem depresívní film. Vlastně hodně depresivní, skoro po celou dobu trvání, ale i přesto krásný. A Adrien Brody v roli středoškolského učitele naprosto exceluje. Jeho učitel, stěhující se nestále z místa na místo a hlavně odmítající jakýkoliv kontakt nebo sblížení s nějakou osobou a přesto někdo, kdo dá svým žákům daleko víc za pár týdnů, než někdo za celý život, ten prostě neměl vůbec žádnou chybu. A asi bych musel dlouho vzpomínat, kdo mě naposledy svým herectvím tak nadchnul. Ale i bez jeho skvělého výkonu je Oddělen drama ze školního prostředí, kterému k dokonalosti chybí opravdu jen málo. (10.12.2014)

Úchvatné, ale až příliš deprimující a stresující. Po zhlédnutí jsem měla pocity úzkosti a smutku. Ovšem příběh je výborný a smysluplný s určitým poselstvím. Adrien Brody je mistr, nemám pro něj takové slovo chvály, které by ho dostatečně vystihlo. A Sami Gayle zahrála svou roli také perfektně, s obdivem k jejímu věku. Ze začátku mi tam něco chybělo, ale od půlky už to bylo výborné. (30.01.2013)

Sice se jedná o těžkotonážní drama, což není něčím, nad čímž bych si hladíval bradavky, ale zde nejde o lacinou citovou vydíračku,takže pro mě bylo dost velkým překvapením, že jsem čuměl s otevřenou hubou. Adrien Brody, ač ho nemám zrovna mezi oblíbenýma hercema, prostě hrát umí skvěle, zde osamělého učitele na střední škole. Ostatně celý snímek je zasazen díky svým postavám i prostředí do školsko-vzdělávací tématiky, což samo o sobě stačí na hlubší filozoficko-morální zamyšlení. Přidáte-li k této pevné kostře takzvaný "american poor district high school stájl" se všema parchantama a pro nás nepředstavitelnou drzostí a bordelem, dostanete dost nepěknou podívanou, ze které čpí pouze pocit zbytečnosti, beznaděj a deprese. Asi takto: zábava 0%, humor 0%, optimismus 0%, emoce 100%, beznaděj 100%, deprese 100%. sebevraždy - několik, herci 100%. Ti herci jsou s puntíkem, protože samotná postava Sami Gayle mně tam připadala zbytečná, nereálná a místy i mizerně zahraná. Ale jako snažila se, holka, takže kvůli ní hodnocení srážet nebudu, ale co si budem povídat, na takovou Ellen Page nemá ani náhodou. Závěrem - na filmy tohodle typu se má cenu dívat, protože pak si třeba člověk uvědomí, že není zas tak špatně, jak se může zdát, protože dycky může být ještě hůř! Paradox, že? Doporučuju! (05.02.2014)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)

Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... (05.09.2012)