Byl jednou jeden

BYL JEDNOU JEDEN je religiózně založená dobrodružná pohádka. Svojí atmosférou by se hodila do vánočního televizního repertoáru. Škoda jen, že televizní kanály u nás hrají stále to samé a po něčem takovém nikdy nesáhnou. Přitom svým vtipem dokáže film pobavit děti i dospělé. Hašteření prosté dívky Isabelle (Sophia Loren) a španělského prince (Omar Sharif), dává filmu osobitý náboj. Zápletka, kdy se tito dva poprvé setkávají a ona nevěří, že jde o prince, on se chová přirozeně arogantně, si v ničem nezadá s klasickými postupy ať už našich nebo zahraničních pohádek. Atmosféra je ale jiná a originální. Stejně jako závěrečná soutěž, kdy sedm princezen a jedna hospodyně soutěží o ruku prince v mytí nádobí. V momentě, kdy soutěž nedopadne dle očekávání a princ dá Isabelle facku, říkáte si asi, že je zlý a krutý. Nojo, to je ale jen jeden úhel pohledu. Člověk musí pochopit, že je na Isabelle naštvaný. Ta se předtím kasala, že nádobí myje nejrychleji a žádný talíř nerozbije. To se nestalo a on si teď musí brát někoho, koho nechce. : -) Taky ho v minulosti ještě zaklela, ponižovala před vlastními vojáky a v úvodu si mu dokonce dovolila sníst sedmý nok. Hlavně ten nok ho musel hlodat. No řekněte, jestli si tu facku nezasloužila. : -) Ale co jsme v pohádce a dobrý konec na sebe nenechá dlouho čekat. Andělíček strážníček včas přispěchá s radou, aby se vše dalo zase do kupy. Závěrečné hromadné radování s tanečky v kruzích nechává vzpomenout na českou pohádku PYŠNÁ PRINCEZNA. Žádná komunistická agitka v tom ale není. Španělsko ani Itálie nebyly baštou „šťastného“ pracujícího lidu, ačkoli významově to může vyznívat stejně. Pohádka vyznívá tak, jak se jí snažíme chápat. Nesnažme si tedy zošklivit naše staré pohádky jen proto, že se natáčely v dobách komunismu. 64% (05.12.2010)

Hodně divná pohádka. 1) Italská uřvanost trochu připomíná historický film, trochu western a trochu love story._____ 2) Především však obsahuje spoustu nesmyslů, na které jsem koukal s otevřenou pusou. Jsem na ně zvyklý z českých pohádek, ale tyhle jsou jiné - jinak hloupé a jinak nesmyslné._____ 3) Snímek působí, jakoby ho natáčeli v prostojích při tvorbě jiného, hlavního filmu. Scénář si spíchla skriptka ve chvílích volna, hudbu přejali ze zrušeného scifi thrilleru, odkud převzali i půvabné čarodějnice a Lorenová si na chvilku odběhla od svých postneorealistických sociálních rolí, aby se kapku proskotačila v této bláznivé feérii._____ 4) Pokud sud i s jeho obsahem do večera nenajdeš, předhodím tě svým gryfům. Ještě, že nemusím čelit výhrůžkám podobného typu. (26.04.2022)

Pohádkově laděný příběh z produkce Carla Pontiho se Sophí Loren a Omarem Sharifem. Bohužel jediné, co stojí mimo klišé, je zajímavě obsazená stárnoucí mexická legenda Dolores Del Rio v roli královny matky. Nadto filmu škodí, že vděční zákazníci LK DVD tentokráte nedostanou ani ten dabing... Ale co chtít po létajících fráteřích a nalomených talířich? (31.07.2009)

Trochu drsnější pohádka, o tom jak princ nahání venkovanku a naopak, aby vše vyústilo ve svatbu, jako v každé klasické pohádce. Princ Rodrigo (Omar Sharif), následník španělského království odmítá ženění, až narazí na temperamentní nebojácnou venkovanku. Po počátečním nešťastném zakletí, prohání své slouhy v neustálém pátrání po ní. Isabella Candeloro (Sophia Loren), nezkrotná žena, na kterou vyloženě narazil princ na bílém koni, byla spíše hračkou v rukách potrhlé čarodejnice. Ale sladkou odměnou, okázale odmítanou, jí byl sňatek s dědicem španělského trůnu. A tak po vzájemném hledání a soutěži v umívání nádobí, nastává od počátku očekávaný okamžik. Další postavy: královna matka (Dolores Del Río), s jediným zájmem a to o královo oženění, nadutý královský šéfkuchař Jean-Jacques Bouché zvaný 'Monzu' (Georges Wilson), levitující mnich Josef (Leslie French), hlásající poněkud kacířské myšlenky, a princezna Altamury (Marina Malfatti), nesportovně bojující o sňatek s princem. Nejvíce zaujme charisma obou hlavních postav, jinak trochu zmatený průběh i příběh. (22.05.2011)

Je možná těžké smířit se s tím, že existují i jiná pojetí pohádek než je to české, to, které máme vžité natolik, že jakoby bylo pod naší kůží. I se skutečností, že jsou také pohádky pro dospělé, které jsou z větší části mimo pochopení dětského publika. Víc mi vadí jiná skutečnost: nedotaženost motivu sedmi noků, míra provinění, které se měla dopustit ženská postava tím, že jeden z nich snědla v rozporu s božím zadáním španělského "chuďáčka božího" ztělesněného levitujícím mnichem. Jakoby tu základem byla renesanční novela ne špatná, ale co do propracovanosti a kvality zřetelně zaostávající za špičkou žánru jak ji ztělesnil např. Boccaccio. Obdobné pocity mnou prostupovaly i při scéně se světci a výkladu psychologie a motivace princova počínání. Nedostatky námětu ovšem z větší části překrývá opravdu velkorysá výprava a špičkové výkony obou protagonistů, z nichž zřetelný prim hraje Lorenová (v jejím pojetí role princezny cítíme celou řadu souzvuků a asociací z jejích sicovských filmů s Mastroiannim). Srovnání se soudobou srovnatelnou tvorbou dále posiluje váhu kladných a silných stránek této pohádkové férie pro dospělé, k nimž se postupně přidává přitom zase ne tak suveréní kamera, jíž se více daří detailové než krajinné záběry. Ani pověstná šedesátá léta nemohla bez ustání chrlit špičková díla, i ona nemohla neprodukovat filmy oddechové a ne vždy ve všem dokonalé. Což ovšem neznamená, že špatné a podprůměrné. (10.09.2008)