Čo keby sme žili spoločne?

Není to tak vyhrocené drama jako Láska, ale má to o to světlejší okamžiky. Polohy jednotlivých aktérů nevybočují nijak z řady, takže jedinou komickou postavu zde ztvárňuje Richard. Jane Fondová má velmi roztomilý přístup k vlastnímu skonu a já stále nevím, zda by se to nemělo nazvat alespoň mírnou morbiditou. Za tragické lze považovat srovnání s českou představou, jak nabídnout roli i hercům kolem sedmdesátky. V tomto světle Magnuskova gastroenteritida s krycím názvem Školní výlet získává nových a netušeně páchnoucích rozměrů. (26.09.2013)

Staroba nie je príliš radostné obdobie života, takže komediálny nádych, respektíve good feeling tohoto príjemného filmu vám môže pripadať trochu falošný (Hanekemu sa asi páčiť nebude). Lenže, práve tento vek v živote človeka je najlepšie brať pri jeho prežívaní s nadhľadom a čo najmenej si ho pripúšťať, pretože prečo si radšej niečo nenahovárať a cítiť sa šťastne, ako si situáciu pripustiť a depkáriť. Nebojte sa, sú tu aj vážne momenty, dokonca aj prevládajú, lenže je to všetko poňaté so spomínaným good feelingom a "hřejivo". Čo sa nemusí nutne vylučovať so slovom pravdivo. Len tie skutočne horšie momenty, ktoré tu zobrazené choroby sprevádzajú, absentujú. (29.09.2015)

Zcela luxusní herecké obsazení a film mi opět vytanul na mysli při pohřbu báječného Belmonda a já si uvědomila jak celá skvělá generace mého mládí nevratně odchází a pak už si pomalu můžeme začít broukat Letokruhy od Traktoru a je to v háji. Nevím, zda se to vlastně dá hodnotit objektivně, po shlédnutí zůstal ten zvláštní pocit pomíjivosti, ale i laskavosti, šarmu, strachu a lásky. (15.09.2021)

Velice příjemné překvapení, film o seniorech s nadhledem a humorem.. Celkově mi snímek vyzněl asi takto.. Tělesná schránka holt chátrá, s tím nic moc nenaděláme a musíme tam všichni, smíření s koncem je nevyhnutelné.. No a s přáteli po boku se tohle obtížné období zdolává určitě lépe než o samotě v domově důchodců.. Herecký ansámbl skvělý + půvabný hudební podmaz.. (14.06.2021)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)