Koža, v ktorej žijem

Další Pedrova genderová transgrese prostoupená destilovaným melodramatem a okázalou vizuální pózou. Poprvé jsem se u jeho filmu smrtelně nudil a odcházel s dutým pocitem, že po výtečné sebereflexi v podobě Rozervaných objetí se Almodóvar zase propadá do své obsese prázdnými pózami a fetiši, které jsou sice zajímavé samy o sobě, ale z hlediska jakékoli reflexe jsou vytěženy právě jen svou okázalou jinakostí a přehnaností. Chápu, že tenhle teatrální obraz mužské touhy po neexistujícím dokonalém těle i splývavosti sexuální touhy může být teoreticky působivý, ale mne zcela minul. (04.07.2011)

Výborný atmosferický snímok s mnohými šokujúcimi momentmi a pointou, ktorá vážne stojí za to. Banderas v postave doktora, ktorému je akákoľvek bioetika cudzia vážne prekvapil. Sršala z neho temná elegancia a uhrančivá neciteľnosť, ktorá do celkovej koncepcie filmu krásne zapadla. Možno jeho najlepšia rola a ďalšia španielska perla. 85/100 (13.09.2014)

Almodóvar je výborný vypravěč a uvědomil si, že kdyby tenhle příběh vyprávěl chronologicky, byl by vlastně obyčejný. Namísto toho si s diváky mistrně pohrál. Antonio Banderas v roli doktora Frankensteina (i když se nejspíš jmenoval trochu jinak) dokazuje, že v Americe přece jen nezapomněl hrát, i když to tam po něm prakticky nikdo nechce. Zcela bravurní je pro mne neznámá Elena Anaya. Mix mezi melodramatem a thrillerem je to opravdu zvláštní, ale za vidění stojí. (16.01.2012)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)

Film střížený a ušitý přímo na míru, avšak s jednou nevýhodou, že tenhle značkový (Pedro) oblek nepadne každému. Almodóvar se přihlásil o slovo s nečekanou žánrovkou, z které mrazí až do nejspodnější části kůže. Bizardní a proklatě amorální příběh o chaosu, jenž dokáže zachvátit myšlenkovou soustavu v okamžiku, kdy dochází na hroucení vysněného domova. Pak zbývá jen hledání únikového východu v podobě protiútoku - experimentální změny pohlaví proti lidské vůli. Středobodem příběhu je v prvním plánu motiv pomsty a následné zamilovanosti(?) plastického chirurga do svého netradičního výtvoru. Slovy Mirka Procházky se skutečně jedná o "moderní Pygmalion zkřížený s korejským Oldboyem a španělským baletem v punčochových oblecích" s jedním z nejlepších konců - snad jedině Pedro dokáže namíchat emoce a komično v takovém poměru, že člověk odchází z kina s dírou v hlavě. [MFFKV 2011] (02.07.2011)