Sherlock

Televizní sociopati jsou i nadále v módě, což je dobrá zpráva pro nás reálné sociopaty. Některé pasáže jsou na mě až příliš utahané, a když na scéně není Sherlock, tak se vytrácí drive a mezi postavami to tolik nejiskří, ale oproti nesnesitelnému Sherlockovi z filmového plátna se i ve slabších chvílích stále jedná o velice kvalitní zábavu. 1. - 4. série: 80%. (09.07.2014)

Se stěžejním dílem sira A.C.Doylea lze naložit různě. Můžete ho dát do antikvariátu mezi zádumčivé klasiky, udělat z něj rozjuchaný komiks pro masy a nebo si jej vezme do rukou šikovný nerd a sfoukne z něj prach.. Inteligentní, až po okraj sarkasmem naplněná podívaná, jenž těží z chemie vzniklé katalýzou průměrné mysli Watsona a té geniální nesnesitelného asociála Holmese. Inu, není se co divit, když Bilbo je pichlavý i bez Žihadla a Khan jen hlasem způsobuje neposkvrněná početí.. Jestli jsem já, pošetilý blázen, nechtěl dát plné hodnocení, scénáristický masterpiece s dokonalým cliffhangerem navrch (Reichenbach Fall) mě vyvedl z omylu. Něco mi říká, že vše rozdýchá i fanda bratří Grimmů Moriarty a Dean Keaton už nebude mít důvod říkat svým obvyklým podezřelým, že: „There's no mystery to the street, no arch criminal behind it all.“ (14.10.2013)

Inu nevím. Chlapečci jsou velmi roztomilí a jejich vzájemné interakce nadmíru zábavné (a ve stínu nejnovějšího přemýšlení musím ještě ocenit poctování původním povídkám), ale od této chvíle se mi v hlavě řetězí už jenom spousty rozčilujících ale. Klasicky s vyčerpáním obyčejného pátrání a běžnodenní legrandy přicházejí potřeby ustanovit se taky jako velké drámo a tím se z původně sympatických postav stávají nekonzistentně jednající idioti za účelem křečovitých konfliktů (což je třeba věc, která pro mě zcela divácky znehodnotila několik posledních řad Dr. House). Za druhé mě od požitku ze sledování odvádějí očividné chyby v práci tvůrčího štábu. Z nějakého důvodu se totiž příběh o postavě, která je geniální díky svému extrémnímu chápání pravidel lidské společnosti a lidského chování, odehrává ve světě, kde zákony přestávají fungovat. Jak je možné, že po úniku policii stačí pět minut se schovávat v temné uličce, ale v následujících hodinách můžete chodit po ulicích za denního světla, pracovat ve své oblíbené laboratoři a dokonce se vracet do svého vlastního bytu, kde proběhlo zatčení a následný únik, aniž by vás kamkoliv vkročíte nesejmula speciální jednotka, protože přiznejme si to, ta místa jsou pro váš výskyt zcela běžná a jste právě policií podezírán z toho, že jste nejnebezpečnější psychotický terorista v moderních dějinách Anglie, možná i všech dob. Taky mě trošku mrzí, že hodně point divák zvládne uhodnout dříve než protagonisté (zvláště třeba v prvním díle mi to přišlo extrémně jednoduché a pro Sherlocka dost ponižující, že na svoji otázku, kterou si položí velmi návodně, hledá odpověď tak dlouho) - nevím, jestli je to úmyslně, nebo jsem nějak vycvičená rozpoznávat tyto věci, ale v závěru usoudím, že scénář bohužel není tak chytrý, jak se tváří. Další věc je ta, že když se Sherlock démonizuje jako člověk neschopný citu a přátel, většinou mi to nepřijde dostatečně doloženo na akci a pouze se to konstatuje. Je to možná tím, že sama nějakou tu sociální poruchu mám a tak se s ním dovedu ztotožnit, zatímco Watson se v mých očích chová jako mnohem větší blb než ten náš ústřední Aspergerus (tohle se mi děje i u Big Bang Theory, kde vidím, že Sheldon se chová v souladu se svými pravidly a je vlastně fér, kdežto Leonard je zákeřný anarchista). Ale potěšil mě Pes Baskervillský a fakt, že pronásleduje vlkodlaka George z mého milovaného Being Human. A taky se mi velmi líbila výsledná podoba osudové ženy. (2014) --- Dodatek po shlédnutí 4. série v roce 2017: What the actual flying fucking fuck? (23.01.2014)

Britské puntíčkaření a retrolook (v Londýně se ho dá docílit velmi snadno i s celým zástupem mrakodrapů a přerostlým Ruským kolem) v kombinaci se sitcomově kulometnou vyřídilkou a hravými vizuálními nápady (smsky přímo na obrazovce, šíleně deformované záběry (McGuiganův trademark) posilující dojmy ze zběsilých honiček, CSIčková vizualizace Holmesových dedukcí) staví tuhle adaptaci někam mezi starou dobrou sherlockovskou klasiku a novodobou verzi s Downeym (z té si půjčuje zejména říznější hudbu a tempo). Martin Freeman v zasmušilé poloze překvapením, Benedict Cumberbatch možná i televizním objevem roku plus tolik narážek na jejich snad příliš těsný (přitom se teprve rodící) vztah, odkazů na předlohu (ovšem nikoliv beze změn, takže i fanda je napnut do poslední chvíle) a soudobých vtípků, kolik divák unese. A jsem si jist, že nad tímhle uznale kývne jak postarší rodilý Brit, tak nadržený seriálový všežravec v srdci Evropy. Nezbývá než doufat, že po úžasně rozpustilém pilotu nezačnou docházet nápady. Vzhledem ke kvalitě britských (mini)sérií máme ale slušnou šanci na to, aby tahle nesmrtelná literární klasika dostala další upgrade, který k ní přitáhne nové fanoušky. Game is on! (01.08.2010)

Sherlock Holmes v současnosti? Ano, ale takhle moderní a zábavná miniserie? Kdo by to ještě před pár měsíci řekl... Já rozhodně ne a jsem rád, že znovuvzkříšení Sherlocka vedlo přes filmovku z Hollywoodu až do rodné Anglie. Po delší době mě zase televizní projekt dokázal zásadním způsobem uzemnit a nebýt slabého druhého dílu, pětihvězdičkovou smršť ostatních uživatelů bych rád následoval. Ten díl bohužel existuje a do vydání alternativního pilotu je to pomyslné negativum, které sérii ztrácí. Co je však úchvatné je, jak dokázali autoři všechno zvládnout. Od Watsonovy psychologie, přes Sherlokovu temnou stránku, až po moderní vymoženosti, které by na první pohled mohli samotnou dedukci a pátrání zjednodušit a okrást o známé kouzlo (což se jim nepovedlo:)). Střihově jde o televizní vrchol, který se bude těžko překonávat a v divácké přístupnosti pomáhá také obrazová dedukce (nejen prostřihy dle slov Sherlocka, ale také vizuální zobrazení čísel a slov potažmo "špatně viditelného děje" pomocí písmen a čísel ve stylu Čisté duše). Takhle se dělá moderní televizní klasika. teď to jen potvrďte dalšími (potvrzenými) díly. Těším se. Velmi. (95/70/95=87=4*) S2: V mnoha ohledech lepší (ještě propracovanější kamera, chemie a příběhy), ale o to větší očekávání a problematická látka (pes je prostě pes...). Ve výsledku první díl fantazie (chemie Sherlock-dominatrix famózní, dvojka tajemná, ale průhledná, třetí díl...tam ještě sám nevím, protože se bojím scénáristů...). Výsledek tedy 95+80+90=4*. S3: Třetí sezona začala s tolika zpomalovačkami, že jsem cítil jak v Charlieho andílcích:). První díl byl mnohem nevyrovnanější a snažil se být natolik moderní (twitter hadr), až mi přijde příliš. Druhý díl má opět dvě roviny, rozvádění hlavních postav a jejich "problémů" a hlavní dramatická vyšetřovací linie (ta tu první o hodně překonává). Je to efektní, zábavné, ale jako by to chtělo bořit hranice z první i druhé série. Třetí díl to samé v bledě modrém. Konečně silný záporák, ale tempo celého dílu a ve výsledku i celé třetí sezony, je zpomalováno osobní rovinou problémů. Trochu mi to připomíná druhý vedlejší Moffatův projekt, Doktora Who. Přesto je Sherlock působivý, vyšetřování a vše okolo jeho paláce mysli je v posledním díle neskutečně efektní a dramaticky vyšroubované na maximum (i když si říkám, kolikrát ještě v tomhle seriálu někdo přežije svoji smrt...). Vyšetřování opět fantastické, humor chvílemi na hraně, ale celkově velká zábava. Jen těch "mind games" a mnemonic techniques je tu někdy až moc... Výsledek: 80+70+90=4* (19.08.2010)