Sherlock - Série 4

Rozhodně nepatřím mezi hatery - první dvě série Sherlocka považuji za geniální. Třetí byla ještě OK a Přízračnou nevěstu vnímám jako úlet, který se moc nepovedl. U ní jsem ale její "zdrogování" ještě chápal, protože byla snaha propojit (pro klasického Sherlocka) ikonickou viktoriánskou dobu s moderním pojetím. Takže jsem si trochu naivně myslel, že čtvrtá série bude alespoň relativně normální - vzhledem k standardu, který nastolil tento seriál. Inu, jak je vidět na mém hodnocení, trestuhodně jsem se spletl. První epizoda Šest Železných dam byla zpočátku celkem nadějná. Jenomže posléze přešel důraz na Mary. Tu samotnou považuji od předešlé série za nesmírně otravnou (a WTF) postavu, takže jsem byl "opravdu" radostí bez sebe, když se po celý zbytek dílu řešila její "epická" minulost, tak násilně a paraziticky nastíněná již v předešlých dílech. To by ale ani nebyl takový problém, kdyby se děj snažil být alespoň trochu realistický. Sherlock se sice nikdy nedal považovat za něco absolutně autentického, ale dříve tomu nechyběl vtip nebo nadsázka, což je nyní vynecháno zcela. Také pokusy o akční scény hollywoodského stylu působí přinejmenším trapně a směšně. Druhý díl byl pro změnu naprosto na drogách a raději se o něm nebudu více rozepisovat. Zmíním pouze všudypřítomnou schýzu (komunikace s "duchem" jedné postavy). Závěrečný Poslední případ byl relativně zpočátku nadějný. Ale scény na onom ostrově s věznicí začínaly vše postupně pohřbívat. Posléze nastala zcela idiotská kanonáda plot twistů, jíž byla nasazena koruna tuposti v okamžiku, když došlo na řešení sourozeneckých vztahů a připojila se k tomu všemu Sherlockem čerstvě nabytá emocionalita. Z této epizody (a koneckonců z celé série) vznikl překombinovaný patvar, který se snaží otevírat tolik linií, že nakonec žádné pořádně neuzavírá. Pokud tohle měl být konec celého seriálu (což tedy doufám, že byl), připadal mi neskutečně utnutý a především odfláknutý. (19.01.2017)

Ignorujíc zašedivělého Bilba Šourka, v této čtvrté, snad konečné sérii, převažují grafické efekty, CGI a dějové výmysly náhodných dotázaných v nemocnici pro chorobně "přemýšlivé" před aktuálním, jasným dějem, který by měl konzistenci, napětí a logiku. Zrovna u tohoto typu žánru je to neodpustitelné... 40 % (19.01.2017)

Ty sérky už jsou jen o přehrabování se v minulosti a twistech v osobním životě. Kéž by Sherlock řešil záhady a případy normálních lidí. Ale každou sérku najdou ještě ultimátnějšího padoucha, kterej párkrát umře, vrátí se,... Poslední dvě série se řeší každých pět minut to, jestli je Sherlock sjetej nebo není, co je pravda a co jsou iluze, on se při tom drží za hlavu a pláče. Vytratil se původní námět a jsme u krimi telenovely. (06.01.2021)

Moffatův věčný problém. Když vám moc lidí začne tvrdit, že jste génius, měli byste přestat poslouchat a vyhodit je z domu dřív, než tomu začnete věřit. Stalo se to už v Doctor Who - Moffat tam má jedny z nejlepších dílů (abych jmenoval jeden za všechny - Blink), ale taky má na svědomí zmatenou sérii s mrtvým astronautem. A Sherlock tuhle tendenci jen podporuje... Začalo to už ve třetí sérii, když po - ve všech ohledech skvělém - díle s Watsonovou svatbou přišel na scénu Magnussen. A čtvrtá série už je jen hřebíčkem do rakve. Dlouho jsem si lámal hlavu, v čem je problém. Podstatou celého Sherlockova světa je řešení problému. Jistě, sem tam se vyskytne nějaké nebezpečí, kterému je třeba čelit osobně, ale vždy je to síla osobního důvtipu, na níž kouzlo fikčního světa stojí. Sherlock zkrátka musí být vždy lepší a chytřejší, než všichni okolo. Plány protivníků musejí být komplikované a spletité, ale ne natolik, aby detektiv propadl zoufalství přemožen jimi. Zklamání z Magnussena pramenilo z toho, že Sherlock byl celou dobu jen ve vleku událostí, které nakonec nedokázal rozřešit jinak než vraždou. První díl čtvrté série detektivní zápletku zcela vypouští, aby dal vyniknout zmatenému pobíhání po planetě. V druhém díle se sice náznaky deduktivních sklonů objevují, ale jsou utopeny v halucinačním rauši, čímž opět nevítězí detektivní mysl, ale síla přátelství (?). Závěr patří kompletnímu WTF. Sherlock má sestru? A měl dalšího bratra, kterého si nepamatuje? Sestra je vlastně jen metaforou počítačového viru, který nakazí kohokoli, kdo s ním přijde do kontaktu? To nemá logiku. Ipso facto to nejde ani logicky vyřešit, takže se to vyřeší nelogicky - hrou, která víc než co jiného připomíná lacinou kopii Saw. Oceňuju roztroušené náznaky, jimiž si Moffat uhrabával cestičku k tomuhle příběhu v předchozích sériích, ale to je tak všechno, co se ocenit dá. Před několika lety by to snad působilo (v jiném kontextu) jako docela dobrá zápletka, ale po tom, co první dvě série Sherlocka do seriálové vlny vnesly, je to nutné zklamání, které divák nikdy neměl zakusit. (21.01.2017)

A tím jsme se naštěstí rozloučili se Sherlockem - sérií, která začíná naprosto nesedícím špionážním dílem o Mary, pokračuje světlou chvilkou tradičně Sherlockovské detektivky a končí laciným dojákem co je obšlehlej z pár dřívějších věcí a říznutej vyvražďovačkou které nemá daleko ke sledování Kostky. (16.01.2017)