Zrodenie Planéty opíc

Scénář: Rick Jaffa, Amanda Silver .. VIVA LA (R)EVOLUTION. ___ Číst závěrečný credit je radost - to před ním samozřejmě také. Andrew Lesnie, Patrick Doyle, Debra Zane, Weta Digital team, Andy Serkis, … . Skvělé zázemí, zápal, nadšení a ve výsledku perfektní a především důstojný prequel mé oblíbené Planet of the Apes z roku 1968. Nebo celé nové série? _ Obvykle přemýšlím, zda všestranně zdařilému kousku dát 4* nebo 5*, ale tady zní otázka jinak: "proč nedát pět?" (11.08.2011)

Umím pochopit, proč se to zde některým uživatelům líbí zejména po přečtení komentáře uživatelky Petfruf, ale fascinuje mě jedna věc. Spoustě filmům se tady snižuje ve velkým hodnocení, proto, že je v něm kupa nelogičností a pitomostí, ale to je zde taky, (např. opice stárne, po pěti letech, po deseti letech a nevím po kolika ještě letech, ale na hlavního lidskýho hrdinu nemá tak dlouhej čas žádný vliv.) leč tady to nikomu nevadí, zkrátka klasický "csfd papagai efekt". Důvod mého nízkého hodnocení však nejsou tyhle šišky, ale že mě příběh nebyl příjemnej, působil na mě vypočítavě od první až do poslední minuty. Jistě technická stránka filmu bomba , ale zbytek ? Ono půlku filmu koukat na nasranej opičákův výraz není nic, co bych potřeboval, navíc ten byl tak vydrážděnej, že by ten svůj nasranej kukuč byl schopen nahodit i kdyby došla vanilková zmrzka. Prakticky od začátku je jasný kam příběh směřuje a po jakých kolejích pojede a taky že jo. Jiný orgány než oči se do sledování filmu zapojily jen dvakrát u "No" a u "Ceasar is home" Napětí žádný, překvapení minimální, zábava průměrná, dojímavost neupřimná = vykalkulovaná, herecký výkony zastínila práce grafiků u pc. Neohromilo, neoslovilo, ale ani nenasralo. Nadšení ze sledování "pc opic" nedosáhlo ani 10% nadšení ze sledování těch reálných na Animal planet. (18.08.2011)

Výjimečný či dokonce geniální film může vzniknout v zásadě dvojí cestou: buďto autorsky, anebo kolektivně. Autorská cesta zahrnuje všechny ty věhlasné režisérské osobnosti, které ční nad ostatní jako péro z divanu, kdežto kolektivní cesta stojí na perfektně odvedené práci celého štábu. Problém této druhé cesty je v tom, že vždycky nějaká složka selže, například kamera není stoprocentní, nebo vám nezahrají dokonale herci, takže natočit výjimečný film kolektivní cestou je zhruba totéž jako hodit na deseti kostkách šestku, kdy každá kostka zahrnuje jeden prvek filmu (scénář, hudbu, kostýmy, střih, triky a postprodukční práce atp.). Pravděpodobnost je v tomhle ohledu zcela nekompromisní – šance, že se vše povede a všechny kostky ukážou šestku, je asi jedna ku šedesáti milionům, proto je vždycky tak obrovské překvapení, když se to podaří, a u tohohle filmu, kde nikdo neční nad ostatní a všichni dřou pro celek, bych se i nebál říct, že se to celkem povedlo. Vlastně je na tom postaven i samotný příběh, který nenavazuje ani tak na legendární opičí ságu, jako spíš na Howardovu Čistou duši, neboť svoji premisu staví na principu amerického matematika Johna Nashe zvanou Nashova rovnováha, čímž se tady míní spolupráce všech opic na vzpouře na úkor jednostranného egoismu. Podívejme se na samotný okamžik z Howardova filmu, kdy se Nashovi podaří přijít na svou geniální myšlenku: v okamžiku, kdy v diskusi se spolužáky o vnadách jedné studentky zazní známý výrok Adama Smithe o neviditelné ruce trhu, kdy bude nejlepšího výsledku dosaženo v případě, když každý bude hájit své vlastní zájmy, Nash náhle prozří a uvědomí si, že pokud se všichni zaměří na získání jediné dívky, nezíská ji nikdo (nepotvrdí-li se tedy slavné Čtvrtníčkovo „nejsilnější pes mrdá“). Optimálního výsledku bude dosaženo, pokud každý bude hájit své a společenské zájmy dohromady. Odtud nejen Caesarův výrok „jedna opice je slabá, společně budeme silní“ a jeho mazané popostrkávání všech rozdrobených frakcí ke spolupráci, ale i důvod, proč se chystané pokračování filmu zřejmě nepodaří: je celkem jasné, že se v dalším díle opice rozdělí v názoru, zda ubližovat lidem (šedý dominantní šimpanz Rocket), nebo zůstat v defenzivě (stanovisko Caesara a cirkusového orangutana Maurice), a že konec této teamovosti nějakým způsobem postihne i filmařský štáb. (15.11.2011)

Máloco mě v životě zděsilo víc než stará Planeta opic. Přesto (právě proto) jsem ji jako dítě žral. Na novinku jsem se nijak netěšil, 3 roky se jí vyhýbal, teď se k ní konečně dostal a jo, byl to velmi sympatický film, s citem a který nikam nepospíchal. A také vlastně jeden z prvních, kde musím speciálně vyzdvihnout CGI, jelikož se snad konečně blýská na lepší časy a digitální efekty už jsou na tom tak dobře, že nepůsobí uměle, začínají příjemně splývat a mít duši. Ze široka vzato tím filmem přímo oslněný nejsem, ale rozhodně jsem se bavil a jsem zvědavý kam to celé dotáhne dvojka. Toto je jedno z mála oživení staré série co nelze označit za zbytečné. (26.07.2014)

[imdb: 8.0/10] | me: Tento film radím jednoznačne medzi to najlepšie z blockbusterov, ktoré za posledných pár rokov vznikli. Má náboj, má tempo, má dušu a k tomu všetkému skvelý trikový vizuál pred ktorým skladám klobúk. Neuveriteľne uveriteľné. Film, kde opice konkurujú človeku aj po hereckej stránke... Množstvo emócií ale i napätia kráča ruka v ruke v dokonalom tempe až po záverečné titulky .... a ďalej. Dynamický, zábavný film, ktorý chytí a už nepustí. Prekonal moje očakávania. *THUMBS UP* (16.08.2011)