Vymedzený čas

Začátek filmu vypadal hodně zajímavě a já jsem si myslel, že půjde opravdu o nějaký "inteligentní" sci-fi. Překousnul jsem i toho Timberlejka, kterýho nemam rád. Ale nepřekousnu, že postupně z toho vylez takovej zábavně-naučnej pořad pro žáky základní školy o tom, co to je kapitalismus, inflace, sociální dáfky a podobný záležitosti. Druhá polovina filmu je v podstatě o tom, jak pořád někde pobíhá Justin Timberlake a Amanda Seyfried, ale děj se nikam neposouvá. A najednou padly závěrečný titulky, aniž by film dospěl k nějakýmu smysluplnýmu konci. Jako docela hezky se na to koukalo, ale celkově je to blbost. 50% (20.06.2014)

Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba. (16.03.2013)

Loupež století, která by spojeným týmům z Dannyho parťáků a Mission Impossible postačila na dva filmy, by se v antiutopické sci-fi satiře neměla odehrát na ploše dvou minut. Naivní ultra levicový film, se kterým nemohu a nechci ideologicky souznit. Bohužel kromě myšlenky nenabízí In Time ani žádnou zajímavou omáčku okolo (třeba dechberoucí akci, porci napětí, etc.), jen je to řemeslně pěkně natočené. A samozřejmě ústřední nápad je vynikající - škoda že ho Niccol promarnil v takhle tupém filmu. 60 % (03.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Naprosto boží sci-fi. Ze začátku jsem si teda přišel jak debil, ale po pár minutách jsem se do toho okamžitě dostal. Justin Timberlake mi opět ukázal, že dokáže být skvělý herec. A to i přesto, že jsem ho jako hudebníka nesnášel. Nicméně si vybral naprosto skvělý nápad, který zfilmoval právě Andrew Niccol. Tak zajímavý nápad jsem popravdě ve sci-fi hodně dlouho neviděl. A přitom ten nápad skrývá klasickej pohled a la Robin Hood. Nicméně i to zpracování toho světa, hudba, akce...to všechno si pozornost zaslouží. (16.01.2012)