Velké přání

Od - dle současných hodnocení na ČSFD - jednoho z nejhorších československých filmů jsem tedy čekal horší zážitek. Ona je to hlavně nuda, prokládaná např. házením sekyrou, střelbou na cíl či děvčaty v řízách zpívajících Zlatovlásku. Na druhou stranu mě bavilo porovnávat tohle s Obecnou školou (a Bastardy)... (12.10.2021)

Ona to není bůhvíjaká komunistická agitka, jak se to ze zdejšího obsahu tváří, ale stejně je to dost zmršený film. Už jenom způsob, jakým je vyprávěný, jsem moc nepobíral. Jako by tu mezi určitými dějovými úseky někdo vystřihl nejpodstatnější scény a tak nějaký posun kupředu proběhne strašně rychle, náhle a zmateně. A to se to někam vyvíjí až do nějaké 30. minuty, pak už to celé jde odnikud nikam a chvíli se na Poncara ze strany rodičů a sboru učitelů nadává, chvíli zase ne, žádné stížnosti na něj nikdy nic neovlivní a z filmu se prostě vypaří jak pára nad hrncem. Mladý učitel Poncar jede do nějaké vesnice (asi Dubno nebo něco takového) dělat třídního učitele do "hrozně problémové" třídy, která je hrozně problémová v tom, že se nechce učit a že učitele přerušuje sborovým bušením do lavic. Das ist alles. A teď když si vybavím, do jaké třídy plné magorů, postihů a podivných entit chodí můj bratr, to tahle problémová pana Poncara byla oproti tomu neskutečně vzorná. Jasně, za těch zhruba 40 let se toho změnilo jistě dost, ale dneska už to fakt působí spíš směšně. Co je ale divnější je to, že si Poncar celou třídu získá jen tak, že jednou buší do lavice s nimi, jednou je na matiku vezme ven počítat výkon několika druhů Zetora a jednou je učí střílet (jakože kulkami - fakt) - a tohle všechno způsobí, že ta problémová třída je rázem nejhodnější na škole, všichni si o přestávce společně dělají nějakou naprosto nezávadnou činnost (třeba kreslí vtipné obličeje - z kterých jsem teda ani jeden neviděl) a když přijde do třídy Poncar, jakýsí "předseda" (???) třídy mu dojde zasalutovat a třikrát mu řekne, že nikdo nezlobil a nedělal co nemá. Wtf? Nicméně to je vrchol celého námětu a k tomu fakt dojde kolem té třicáté minuty - a pak už se jen děje to, co jsem psal a že Poncar svoji vzornou třídu svým způsobem učí. Vlastně je to taková československá komunistická verze Společenstva mrtvých básníků (což může znít i vtipně), která má ale mizerně napsaný a ještě víc mizerně vedený scénář, slabé dialogy, mdlou kameru, lehce podprůměrné herecké výkony a vlastně to ani nemá čím zaujmout. Ale stejně nejlepší je tu ten uvědomělý školník, který na rozdíl od zbytku školy (včetně ředitele, co neustále mění svoje názory) chápe Poncarovu genialitu a řekne, že soudruh Komenský by na něj byl hrdý. Třeba jo, co já vím, někoho učit je to poslední co bych snad kdy v životě chtěl dělat a Komenského se na to nezeptám (ledaže bych se naučil mluvit s penězi jak Krabs a pak s tím šel na veřejnost, mohl bych za to dostat i Bludný balvan... já jsem tak strašně vtipnej, ach jo), ale já na tenhle film hrdý nejsem. A mé velké přání Poncar ani Trapl nesplnili už vůbec. 1* (16.06.2021)

Je v tom trochu masochismu, ale musím přiznat, že jsem se docela dobře bavil. I když film nebyl zamýšlen jako komedie. To neohrabané diletantství ve všech profesích by se dalo přirovnat k amatérské úrovni - ale to bych filmové amatéry urazil. Vyplatí se počkat si na závěr, kdy jedna z postav prohlásí: "Teda já jsem jen obyčejnej školník, ale myslím, že soudruh Jan Ámos Komenský by z našeho učitele Poncara měl radost." Soudruh Vojtěch Trapl prostě nezklame. (21.02.2016)

A pak tu máme Vojtu Traplovýho. Já bych to řek takle: Von jako vidí, soudruzi, politicky správně, ten jeho Vítěznej lid a ta Hrana, jak za to dostal cenu, všechno postavený v kontextu třídního boje, to jo. No, ale ted tady míme to jeho nový, vo tom učiteloj, jak von z těch kluků udělá dobrou třídu, sou tam pionýři a konstruktivní kritika toho maloměštáctví, jo, ale do kin bych to asi nedával. Usnul na tom i soudruh z ministerstva, dorazila ho ta teda taky ta Máchova hudba, a lidi na to chodit nebudou, tak já nevím, já bych Vojtoj jako poděkoval a že jako dobrý, ale že ted chvilku zase né, no, je to blbý, ale takhle bych to viděl. (15.07.2011)

Československý film vyprávějící o mladém učiteli Poncarovi, který přichází na venkovskou základní školu a díky svým pedagogickým metodám, které děti motivují k aktivitě i mimo školní budovu, si brzy získá jejich respekt a oblibu. Do hlavní role byl obsazen neznámý F. Skřípek, který byl jako jediný muž v kabinetu brzy obletování kolegyněmi, on se však rozhodl trávit svůj volný čas s ovdovělou matkou svého žáka. Poncarovy metody se nelíbily všem, tedy hlavně těm rodičům, jež byli zvyklí na výborný prospěch svých dětí, který však neodpovídal jejich skutečným znalostem. Brzy se tedy objeví stížnosti na jeho moderní pedagogické postupy, které jsou obhájeny. Tento snímek vznikl podle scénáře nechvalně proslulého V. Trapla a stejný člověk se ujal i režie, co už mnohým znalcům dává najevo, že mnoho kvalitní filmové podívané se vyskytovat nebude. Do okamžiku, kdy si Poncar získá důvěru a náklonnost dětí na svou stranu se však jedná o relativně koukatelnou záležitost, poté se však děj vytrácí a zbytek filmu je do jisté míry zbytečný, zkrátka rozvinout příběh a slušně ho ukončit je úkol, který je opakovaně nad režisérovy schopnosti. Velmi podivně a nepřesvědčivě působí i skutečnost, že největší uličník z tamější třídy se po zavedení motivačních metod stává premiantem a přemýšlivým mladíkem. Kromě ředitele školy, kterého hrál V. Ráž a který se neúspěšně snažil krotit Poncarovo novátorské pedagogické směřování, se ve snímku objevovaly samé neznámé nebo velmi málo známé tváře. Přestože byl snímek natočen na začátku 80. let, kdy už začalo socialistické smýšlení obnovené a povinně vyztužené normalizací pomalu chladnout, snímek působí jako by vznikl o třicet let dříve. Tomu odpovídá nejen celkové vyznění filmu, ale i statické záběry na přírodu či vzdušné pohledy na městečko, které mi právě připomněli styl natáčení propagandistických filmů z 50. let a koneckonců i kvalita a nulové poslání tohoto Traplova díla. Nejhorší český režisér, jak je pan Trapl nazýván, natočil podle mého názoru ještě horší filmy, nicméně i tak je Velké přání těžký podprůměr, který bude po zásluze oceněn jednou hvězdou. (20.03.2020)