Veteráni

Příjemný film, ve kterém hraje velkou roli parta důchodců, ale primárně to o stáří není. Spíš o bilancování života a změně pohledu na některé problémy. Vagn a John (a vlastně i krásná Jeane) jsou lúsři k pohledání a jejich roadmovie za ujetým autobusem je chvílemi veselá, chvílemi smutná, ale skoro po celou dobu zábavná. Úplný kilo to není, vidím to na 84 %. (05.09.2011)

Typický Sever. Nečekejte tradiční komedii plnou hlášek či gagů, ale spíše úsměvný příběh o barmance, zlodějíčkovi a osamělém šedesátníkovi, kterým společné setkání změnit život. Základní myšlenka filmu, totiž že důvodů ke změně sebe sama najde člověk dost v jakémkoliv věku i situaci, je zde naplněna bezezbytku. Cesta na fotbal zde pak slouží jako pouhý rámec. 80% (22.07.2013)

O tom, že niekedy si môžu vzájomne pomôcť aj dvaja úplne odlišní ľudia, vekovo aj povahovo. Život tak nečakane môže dostať nový rozmer a svieži pohľad na svet... Ďalšia výborná severská záležitosť, kde sa veľmi príjemným spôsobom mieša komédia s drámou. Chvíľu sa človek smeje, chvíľu je vážny a tak to ide až do konca. Pocitmi teda tento film rozhodne nešetrí, čoho žiarivým príkladom je aj nádherne hrejivý koniec. Silný nadpriemer. 85/100 (15.06.2017)

„Jestli to musíš vědět...nejsem ženatý.“ - „Není divu. Vypadáš jak sračka.“ - „Je to tak špatné?“ - „Ne...ještě horší.“ Člověk by řekl, že půjde zas jen o jednu z mnoha severských tragikomedií. A měl by pravdu, protože přesně tímhle Veteráni jsou. Jenže je nutné hned doplnit, že o jednu z mnoha vysoce kvalitních severských tragikomedií. Což mě příliš nešokovalo, poněvadž se to dalo čekat. Čím mě ovšem Veteráni velmi mile překvapili, že dokázali zábavným způsobem zapojit i žánr road movie, se kterým obyčejně mívám problém. A nuda se u cestování na fotbalový zápas v podání bandy svérázných starců a jednoho (nejen generačně) nesourodého dua outsiderů rozhodně nedostavila, ba naopak. Navíc jsem se několikrát od srdce zasmál, protože scén typu „profesionálního přepadení“ je ve filmu hned několik a dobře vyvažují ty spíš smutné. A rozepisovat se nějak víc o tom, že jsem nemohl z Laury Christensen spustit oči kdykoliv se objevila na scéně, nejspíš nemá cenu…ehm, ale je fajn, že jen o ní to ani zdaleka není. I proto dávám solidní 4*. (28.04.2018)

Nevím čím to je, ale podobné milé "antidepresivní" snímky mi poslední dobou připadají čím dál méně čerstvé a osvěžující. Prsty v tom má pravděpodobně moje přesycenost severskou kinematografií, a pak také skutečnost, že ve valné většině příběhů outsiderů a podivínů postrádám překvapení a alespoň minimální hodnověrnost. (03.01.2011)