Zvuk hluku

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. (05.01.2015)

určitě zajímavé a netradiční ztvárnění hudby. Příběh opravdu není nijak extra nosný, ale seděl mi tam - jen ho mohli rochu víc vyladit. Doporučuji taky se podívat na Music for One Apartment and Six Drummers, což je vlastně taková předehra k tomuto filmu. Kratší stopáž by se hodila,aby to nebylo občas tak utahané. V každém případě však nadprůměrné dílko. Původní krátký film jsem ohodnotil 5*, ted "jen" lepsi 3*. (21.09.2011)

Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. (01.05.2012)

|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ || (06.07.2011)

Malo to naozaj netradičný námet ale to bolo asi tak všetko. Prvé hudobné vystúpenie ešte ako tak ušlo ale tie ďalšie ma už ničím nezaujali. Ku koncu som sa už poriadne nudil ale s vypätím všetkých síl som to dopozeral. Ani príbeh samotný ma veľmi nezaujal, nevtiahol do deja, takže pre mňa sa SoN zaradil medzi podpriemerné filmy. (31.10.2011)