Zvuk hluku

|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ || (06.07.2011)

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) (23.05.2011)

Drzý vytržení města, věcí i lidí z jejich obvyklýho kontextu a následný jejich použití jakožto hudebních nástrojů přináší příjemně zneklidňující pocit pramenící z odosobnění a svobodnýho prožitku hudby bez ohledu na následky. I když to tak z výše řečenýho může vypadat, film není sám o sobě zlý; ale za to, jak to bylo dál, by scénárista zasloužil sólo na holou. (28.03.2011)

Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... (01.04.2011)

Ačkoli obyčejně bývám nakloněná nejrůznějším úletům, tentokrát mám menší problém s určitým drobným, leč nepřehlédnutelným nereálným prvkem, který do děje vnáší hlavní hrdina. Jako by v závěru jeho motivací nemohla být docela obyčejná a lehce pochopitelná touha vrátit úder ... po všech těch letech, kdy byl vystavený téměř nepřetržitému hudebnímu teroru. Možná by to bylo přízemní řešení - ale já bych se s ním spokojila. Nemusela bych řešit, nakolik mám akceptovat sluchovou anomálii, která do příběhu absolutně nezapadá ... a na vtipnosti mu taky nepřidává. Snímek je díky ní sice velice originální, ale zároveň trochu rozpolcenou záležitostí, která je možná víc podobenstvím nežli hudební krimikomedií. Může se vám zdát naprosto geniální stejně jako lehce dementní, přičemž možná víc než jindy záleží i na vašem momentálním rozpoložení ... 2,5* ----- Na závěr bych tady měla jeden vzkaz ... pro Amadea: Muzikanti odcházejí i přicházejí - a obchod s hudebními nástroji taky neustrne na jednom místě. Město zkrátka neumlčíš ... ;-) (09.12.2013)