Pieseň mien

Holocaust je nepochybně nesmírně závažné téma, které si zaslouží, aby bylo umělecky zpracováno z mnoha úhlů pohledu a mnoha aspektů, které jsou svým způsobem nevyčerpatelné. Na druhou stranu se zároveň stalo již do jisté míry inflační, kdy řada děl už nepřináší nic nového a pro řadu autorů je to jen obezlička, jak se snadno zviditelnit. Tento film se ale naštěstí něčemu podobnému vyhnul, nasvítil dané téma nezvykle a do jisté míry ho i zlidštil a odtabuizoval tím, co dobře vystihuje pointa závěrečné modlitby za mrtvé v samotném závěru. A to je také ten nejlepší způsob, jak se po tolika letech začít s tématem holocaustu vyrovnávat,  aby se z něj nestala jen neživotná fráze a nezasloužené simulakrum. Film má řadu silných a emotivních momentů, avšak neubránil se místy ani určitému nadbytečnému patosu. I tak si ale zaslouží hlubší ponor od premýšlivých diváků, kteří se nespokojí jen s povrchně klišovitým viděním světa. (22.09.2023)

Mix geniality, náboženství a židovského údělu. 1)  Židovskou atmosféru to nesporně má. Ale jinak cítím spíš rozpaky než nadšení._____ 2)  Spoiler. Ze třech časových rovin, v nichž se příběh odehrává, se mi nejvíce zamlouvala první, kdy jsou hlavní protagonisté děti. Tehdy ještě děj obsahuje napětí a neurčitost budoucího vývoje. Následuje poněkud nejasná a nepřehledná epizoda kolem londýnského koncertu a Dovidlovy náboženské hereze. Celou věc pak rámuje pátrání v současnosti po tom, co se tehdy vlastně stalo. To mě příliš nepřesvědčilo. Ani pointě moc nevěřím. Knihu jsem nečetl a tak jsem odkázán čistě na film._____ 3)  Jakmile vidím na obrazovce více emocí, než které sám pociťuji, tak něco není v pořádku. Když vím, že bych měl něco cítit, ale sám to necítím, pak je něco špatně. Neskromně se budu domnívat, že chyba není na straně receptora._____  4)  Připadám si trochu jako ve škole. Snímek plný symbolů mi neustále podsouvá, co mám cítit a vlastně i co si mám myslet. Použití Písně jmen, o níž jsem tu slyšel poprvé a která, myslím, je čistě fiktivní, věci nepomohlo._____ 5)  A tak nakonec to nejlepší jsou mladí herci. 24letý Jonah Hauer-King (geniální houslista Dovidl), 11letý Luke Doyle (Dovidl jako dítě), 28letý Gerran Howell (Martin) a Misha Handley nezjištěného věku (Martin jako dítě). (25.04.2022)

Zaujímavý príbeh, ktorý stojí na reálnych základoch, hoci príbeh Dovidla Rapoporta je len knižnou fikciou. Film pozostáva z troch časových fáz, spomedzi ktorých vyniká najmä to obdobie detstva a dospievania Dovidla a Martina. Potom prichádza "fáza židovského precitnutia", kedy Dovidl zablúdi do synagógy a razom sa pod ním zľahne zem. Tam svojvoľne upadá aj môj dovtedy skvelý dojem. Potom sa Dovidl opäť objaví, avšak v totálnom ortodoxnom sionistickom šate, ktoré má za úlohu už len dokonať sionistické posolstvo... 2* (10.05.2022)

Velmi příjemný film. Přestože pojednává o vážných, až tragických tématech - odloučení syna od otce a rodiny, válečná utrpení, holocaust Židů v Polsku, činí tak formou a způsobem, jenž nepřebíjí hlavní téma filmu, jímž je láska životní přátelství dvou chlapců a později mužů z různých zemí, kultur a náboženských vyznání, ale především - láska k hudbě. Herecké výkony Tima Rotha a Cliffa Owena umocňuji emocionální prožitek z celého filmu. (30.09.2023)

Spôsob miešania minulosti a súčasnosti pána Girarda nie je zlý. Čakal by som, že ich dominantnosť bude vyrovnaná. Avšak, tá „minulá“ časť je lepším a nielen z hľadiska mladých hereckých výkonov. Vrcholný moment som čakal na záver, ale je to niekde „uprostred“. (Záver: Mimochodom, tá hudba na husliach je prekrásna a z hľadiska emocionálnych pocitov mi trošku pripomenul Schindlerov zoznam.) Tá nastane v scéne, keď Dovidl dozvie pravdu o tom, že čo sa stalo s jeho rodinou. Tá Pieseň Mien aj u mňa vyčaril slzy z očí. Osobné hodnotenie: 75% (***) (04.05.2020)