Pieseň mien

Spôsob miešania minulosti a súčasnosti pána Girarda nie je zlý. Čakal by som, že ich dominantnosť bude vyrovnaná. Avšak, tá „minulá“ časť je lepším a nielen z hľadiska mladých hereckých výkonov. Vrcholný moment som čakal na záver, ale je to niekde „uprostred“. (Záver: Mimochodom, tá hudba na husliach je prekrásna a z hľadiska emocionálnych pocitov mi trošku pripomenul Schindlerov zoznam.) Tá nastane v scéne, keď Dovidl dozvie pravdu o tom, že čo sa stalo s jeho rodinou. Tá Pieseň Mien aj u mňa vyčaril slzy z očí. Osobné hodnotenie: 75% (***) (04.05.2020)

Zaujímavý príbeh, ktorý stojí na reálnych základoch, hoci príbeh Dovidla Rapoporta je len knižnou fikciou. Film pozostáva z troch časových fáz, spomedzi ktorých vyniká najmä to obdobie detstva a dospievania Dovidla a Martina. Potom prichádza "fáza židovského precitnutia", kedy Dovidl zablúdi do synagógy a razom sa pod ním zľahne zem. Tam svojvoľne upadá aj môj dovtedy skvelý dojem. Potom sa Dovidl opäť objaví, avšak v totálnom ortodoxnom sionistickom šate, ktoré má za úlohu už len dokonať sionistické posolstvo... 2* (10.05.2022)

Mix geniality, náboženství a židovského údělu. 1)  Židovskou atmosféru to nesporně má. Ale jinak cítím spíš rozpaky než nadšení._____ 2)  Spoiler. Ze třech časových rovin, v nichž se příběh odehrává, se mi nejvíce zamlouvala první, kdy jsou hlavní protagonisté děti. Tehdy ještě děj obsahuje napětí a neurčitost budoucího vývoje. Následuje poněkud nejasná a nepřehledná epizoda kolem londýnského koncertu a Dovidlovy náboženské hereze. Celou věc pak rámuje pátrání v současnosti po tom, co se tehdy vlastně stalo. To mě příliš nepřesvědčilo. Ani pointě moc nevěřím. Knihu jsem nečetl a tak jsem odkázán čistě na film._____ 3)  Jakmile vidím na obrazovce více emocí, než které sám pociťuji, tak něco není v pořádku. Když vím, že bych měl něco cítit, ale sám to necítím, pak je něco špatně. Neskromně se budu domnívat, že chyba není na straně receptora._____  4)  Připadám si trochu jako ve škole. Snímek plný symbolů mi neustále podsouvá, co mám cítit a vlastně i co si mám myslet. Použití Písně jmen, o níž jsem tu slyšel poprvé a která, myslím, je čistě fiktivní, věci nepomohlo._____ 5)  A tak nakonec to nejlepší jsou mladí herci. 24letý Jonah Hauer-King (geniální houslista Dovidl), 11letý Luke Doyle (Dovidl jako dítě), 28letý Gerran Howell (Martin) a Misha Handley nezjištěného věku (Martin jako dítě). (25.04.2022)

Pro mě milé překvapení. Velmi silný, skvěle odvyprávěný a sehraný příběh o hledání pravého místa v životě, svých povinností vůči sobě i rodině...toho skutečně lidsky důležitého, co silně cítíme uvnitř sebe, v duši, v níž si uchováváme nejenom naše vzpomínky. Inspirativní, dojemné, vlastně ani nevím, proč nejdu do plného počtu, necítím to tak, ale i přesto jsem z filmu nadšený, jelikož jsem toto všechno od něj nečekal. Nádherný pocit, když Vás film vyvede z omylu. [Kino Citadela - Litvínov] (17.02.2020)

Příběh má sílu a to i přesto, že jsem měl po celou dobu pocit, že jsem něco podobného už někde viděl. Girard se obstojně popral i s vyprávěním o dvou časových rovinách a vedle ostříleného dua Roth-Owen příjemně překvapili i mladí herci. Jenže vzhledem k tématu jsem čekal víc emocí, což je dáno tím, že spojení Dovidla s rodinou v Polsku a následné pátrání po jejím osudu tady působí spíš zběžně, což je v celkovém kontextu chyba. Za nedostatek považuji i fakt, že pátrání po Dovidlových osudech mělo jen minimální obrazové vyjádření. V důsledku toho všeho mě finále, při kterém se mi měly koulet po tvářích krokodýlí slzy, nechávalo spíš chladným. Stejně jako celý film. 60% (25.06.2020)