Pekelní anjeli

Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že Howard Hughes byl těžký frajer. Když sledujete vzdušný útok na německou vzducholoď nebo bombardování muničního skladu a závěrečnou leteckou bitvu, ani se vám nechce věřit, že "pekelné" válečné drama spatřilo světlo magického stříbrného plátna už v roce 1930 ... Jak jsem dodatečně zjistila, bylo to pouhé tři roky poté, co byl natočený první zvukový film (!) ... Řekla bych, že na hereckém stylu je vliv éry němého filmu ještě dosti patrný - jako roztomilá a neuchopitelná výstřednost, která dodává snímku zvláštní kouzlo a jedinečnou, velice osobitou atmosféru. Nejzřetelněji se projevuje v pasážích, v nichž vstupují do hry ženy - vesměs krásné a napohled křehké až éterické bytosti tady zastávají úlohu povrchních a proradných stvoření, která není radno hluboce a upřímně milovat. Leč pravý hrdina se s citovými problémy podle očekávání dokáže vypořádat. P.S.: K "Pekelným andělům" mě přivedl Martin Scorsese spolu s Leonardem DiCapriem. Určitě je vám jasné, že mluvím o strhujícím životopisném dramatu "Letec" z roku 2004 - a jak tak pozoruju, nejsem v tom sama ... ;-) (18.07.2011)

Ten film má jistě mnoho chyb - herci jsou někdy tuzí a přehrávají (německý kapitán vzducholodě vypadá někdy spíše jako karikatura), občas se to tu přehání s patosem, první čtvrtina se dost vleče - ale to bych bral, vzhledem k roku vzniku filmu, jako potíže růstu. Hlavní dějová linka je dost jednoduchá (ale to je často i ve zbrusu nových filmech) a Jean Harlow byla zřejme tehdy brána jako sex-idol a děsnej vamp, mě však připadá nepříliš přitažlivá a otravná (ale to je můj osobní problém). Klady však jednoznačně převažují - film není prvoplánová agitka, není sentimentální, snaží se o realistické vylíčení života pilotů. Naprosto úžasné jsou ale letecké scény - německý zeppelin, majestátně se vynořující z oblak, to je scéna jak z nějakého sci-fi, na kterou by musel být hrdý i Karel Zeman. To bere dech. Všechna ta technika - převody, táhla, kola... úžasné. Fantastické záběry zániku zeppelinu se tak neuvěřitelně podobají dokumentárním snímkům zániku LZ 129 Hindenburg (z roku 1936!), že z toho až mrazí. Pak ta mohutná letecká bitva - opravdu napínavá, skvěle nasnímaná. Připadá mi, že podobné scény v novějších filmech jsou vlastně jen napodobeninami tohoto pravzoru. Ten film je stylotvorný a už jen z tohoto důvodu si zaslouží plný počet. (24.09.2011)

Až do 40. minuty se ve snímku v podstatě nedělo nic, co by mě zaujalo. Chápu, že docházelo k seznámení s postavami, vztahy mezi nimi, postupné uvedení do války, atd., ale pro mě to byla bohužel nuda a rozhodně ne z důvodu, že by byl snímek starý, to chraň bůh, staré filmy mám rád. Trochu jsem nepochopil, proč některé scény byly barevné a zbytek černobílý, přišlo mi to trochu bez významu. Letecké bojové scény na rok 1930 byly dobré, to se musí nechat a je to prakticky to jediné, co mě na filmu zaujalo. Celkem záživné pak ještě byly scény po zajetí. (27.12.2014)

No podle toho, jak to ukázal Scorsese ve svém Letci, tak jsem to čekal ještě trochu ve velkolepějších stylu. Jinak ale není co dodat. Po pomalejším a trošičku nudnějším rozjezdu se rozjíždí velice zajímavý příběh okořeněný o skvěle natočené letecké scény. Hughesovi se naprosto přesně povedlo přenést diváka přímo do letadla jakoby se téměř sám úřastnil těch nádherně natočených leteckých bitev. Trochu mě mrzí, že tam scén s letadly nebylo víc, ale jinak myslím, že v té době film nemohl mít vůbec žádnou konkurenci, a proto dávám plný počet. (P.S. Jean Harlow mi nepřišla nijak úžasná ani zásadně hezká, spíš mi byla celkem protivná) (06.10.2009)

Technicky dokonalý snímok ( a to nielen vo svojej dobe ). Avšak Hughes nechal všetko svoje megalomanstvo práve v stránke vizuálnej. Ako režisér nevie príbeh posúvať ďalej a z hercov vytláča maximálne ´´edwoodovské´´ herecké výkony. Som však rád, že aj napriek neuveriteľne náročnému nakrúcaniu ( viď snímok LETEC ), sa režisérovi film nerozpadol pod rukami. (30.05.2012)