Hektorova cesta aneb hledání štěstí

"Vyvarovat se neštěstí není cesta ke štěstí." Tak to jedna z moudrostí, na kterou Hector na své cestě narazil. S těmi moudry se vesměs dá souhlasit, ale já jsem měl avizovanou komedii a na tu nedošlo. Tedy až na pár drobných štěků, které se mi hned vypařily z hlavy a zůstala v ní jen vzpomínka na to, že ti afričtí únosci mohli Hectora zbavit přirození, upéct si ho a sníst. Ušetřili by mi tím půl hodiny času stráveného nudným mudrováním. Ono to teď celé vypadá, že jen Hectorovi cosi závidím, ale já jsem štěstí našel poměrně nedávno a nepotřeboval jsem kvůli tomu procestovat celou planetu. Stačilo se jen začít dívat na svět optimistickýma očima, pochopit, že svůj osud si píšu sám a být ve svých přáních na sebe hodný. (22.11.2016)

Když budu film brát jako takovou zfilmovanou sluníčkovou příručku psychologie, tak vyjde líp, protože jako skutečný a jaksi realističtější příběh to nefunguje. Máme tu jednotlivé položky, které je třeba vyslovit, pojmenovat a definovat, inu vyrobíme všelijaké místy za vlasy přitažené oslí můstky a položky pospojujeme, přičemž každou doprovodíme nějakou zásadní moudrostí napsanou do deníčku i rovnou bezostyšně na filmová políčka. Prostě taková poměrně velice vydařená prezentace přednášky o štěstí pro otupělé konformisty, kteří se mají v tom svém blahobytném rutinním matrixu výborně, ale ke štěstí jim chybí...neštěstí. Výborný Pegg, je to opravdu Pan herec, také další casting se povedl, grafické doplňky vyprávění také, soundtrack jakbysmet, a co si budeme vyprávět - i nám se hodí občas si ty banální a otřepané poučky zopakovat, abychom zjistili, jak moc nebo méně jsme se od vlastního štěstí vzdálili nebo jestli se k němu blížíme:) A pamatujte: vyhýbat se neštěstí, není cesta ke štěstí:))))---Jo a chtěla bych přidat ještě jednu poučku: štěstí si každý nosíme v sobě jako stav bytí a je jenom na nás, kdy ho v sobě "otevřeme". A nemusíme kvůli tomu udělat ani jeden krok z domu:))) (19.08.2016)

Mám rád filmy, ve kterých hlavní hrdina utíká ze současného života cestováním. Naštěstí se pár takových filmů za poslední léta vyrojilo a tak to na první pohled vypadalo, že Hektorova cesta by také nemusela zklamat. Jenže zklamala. Herci třeba byli moc fajn. Simon Pegg, Rosamunde Pike nebo Jean Reno film zvedali o stupeň výš. Horší už to bylo se samotnou cestou za lidským štěstím. Film klasicky podrobil zkoušce dva rozdílné tábory. Jeden hledá štěstí v penězích a moci a druhý hledá štěstí v maličkostech. Jenže jednotlivé příklady jak v Asii, tak v Africe, byly tak nešikovně pospojovaný, že mě to spíš rozčilovalo, než abych si užíval přirozeně upřímný film. On takový totiž vůbec nebyl a sympatický Simon Pegg se mohl vynasnažit, ale náladu mi tímto filmem rozhodně nezlepšil. (16.08.2016)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

Moje chyba bylo příliš vysoké očekávání, ale svůj podíl na tom má i trailer, který sliboval zábavnější podívanou, a také atraktivní herecké obsazení. Uvažované čtyři hvězdy definitivně zazdil nepovedený a přeslazený konec. Mohl to být další Walter Mitty, ale nebyl. :-( Chyběl ze všeho nejvíc lepší scénář, určitý nadhled nebo třeba i výraznější hudební doprovod. (05.02.2015)