Princezná pre draka

Micimutr (2011) aneb Jak být za každou cenu jiný snadno a rychle. Princezna když otevře papuli, stane se z ní naivní pubertální kvíkňa. Dyk když otevře papuli, stane se z něj něco, co se pohybuje mezi jícnem a tlustým střevem, Dejdar, když otevře papuli, stane se z něj o něco horší Dyk. A Libušku jste měli raději nechat odpočívat u Tří oříšků, ne jí cpát tři hlavy děda všedraka. Celkově totálně bezkrevná podívaná, jíž by slušel spíš polský dabing s jedním předčitatelem. (24.12.2011)

Původně jsem se díval jen proto, že jednaj je to štědrovečerní tradice, a taky jsem byl zvědavý na CGI draka. Musím uznat, že na české poměry drak nedopadl vůbec špatně, ale to byla taky poslední dobrá věc, co můžu o Mucimutr říct. Vlastně předposlední - ten název samotný, coby něměcko/český novotvar tradiční kočkobáby, to se možná i chytne. Jako pohádkový příběh je to ovšem fail na všech frontách, hlavní hrdina se nakonec dostane k princezně, aniž by sám hnul prstem, a možná je to takové typické poselství dnešním dětem. Na všechno serte, stačí si říct, a on to za vás někdo odře a donese vám to pod nos... (05.01.2012)

Přestože se nepovažuju za tradicionalistu, jeden filmový žánr mě dokáže téměř spolehlivě rozladit - totiž takzvaná "moderní pohádka". Ta totiž, ve většině případů, ve své snaze být prudce inovativní nebo "nová", zasmrádá spíš samoúčelností a rádoby originální neoriginalitou. Micimutr je bohužel výkladní skříní takové samoúčelnosti, poskládaná z moderní a tradiční pohádky tvoří celkem nekonzistetní slepenec. Ve finále tak vzniklo něco, co se pro svou odpudivost dá dokoukat maximálně jednou. Micimutr never more! (28.12.2013)

Další pohádka vezoucí se na vlně zájmu o fantasy a opět, ne úplně šťastně a podařeně. K tomu přidejme humor, který je místy lepší, místy horší, místy vysloveně trapný, poměrně obstojné herecké výkony, obecně dosti lacině působící digitální triky... Výsledek přímo neurazí, děti snad i zaujme, ale rozhodně nejde o žádné filmařské veledílo... Celkový dojem: 65% (24.12.2011)

Panování pana Husáka mělo přeci jen něco do sebe. Točily se pohádky, které byly opravdu pohádkami. Měly děj, atmosféru a něco prostě do sebe. Rádi se na ně díváme i po několika letech. Nedovedu si představit, že si tuto pohádku pustím za 10 či 20 let. A pochybuji, že ji televize bude v daleké budoucnosti reprízovat. Opravdu tomu nevěřím. Chválím zde jen model draka, který se opravdu povedl, ale proč sakra byl ten drak tak málo využit? Ach jo, "vymodelování" toho stvoření dalo určitě dost práce, ale ne, ne a ne, scénáristé drakovi dali tak malou roli a já se těšil, že tak zlé zvíře uvidím minimálně půlku stopáže. Je to škoda. Paní Šafránová je už babička a já si na to nějak nemohu zvyknout, jelikož ji vidím pořád jako Popelku. Uvědomuju si, že všichni opravdu stárneme. Ostatní herecké výkony raději hodnotit ani nebudu. Tuto pohádku nechci už nikdy vidět. Hodnotím horšími dvěma hvězdami. A to jsem ještě velmi mírumilovný:) (24.12.2011)