Člověk neumírá žízní

Filmový esej Člověk neumírá žízní je dost možná vrcholem tvorby Václava Hapla. Zaměřuje se především na téma drog, které zasazuje do širšího rámce s poukázáním na sebedestrukční tendence moderní civilizace. Skrz své niterné a do jisté míry zastřené pojetí uvažuje velice intenzivně o dehumanizaci lidstva. Záběry schizofreničky na vozíčku nebo experimenty s drogou jsou tak nakonec jen zástupnými znaky pro choromyslnost celé společnosti. Hapl vyslal tento varovný signál již v roce 1970 a je dost příznačné (a smutné), že právě on byl současnou dobou zapomenut. Jeho vize jsou dnes totiž aktuální více než kdy dříve. (wovsi)