Jeden musí z kola von

Takřka dokonalý špionážní film, kde se nic neříká dvakrát (nebo alespoň ne dvakrát stejně) a to, co se řekne jednou, si musí často divák sám aktivně vyhledat a spojit. Je až k neuvěření, jak důsledně se tu selektivně odpírají a dávkují informace hned ve třech rovinách najednou (dialogy, mizanscéna/rámování, zvuková stopa), což podle všeho navíc přesně odpovídá stylu knižní předlohy. Chápu, že řada diváků má problém se orientovat v příběhu, protože Tinker Tailor jednoduše vyžaduje aktivní, pozorné sledování (na které většina lidí, navyklá na vysoce redundantní hollywoodské vyprávění, není zvyklá), a to na naprosto základní úrovni rekonstrukce fabule, nikoli na úrovni nějakých symbolických významů obohacujících dílo o další, ale ne nutně nezbytnou rovinu. Film, který otevřeně vyzývá k důkladné formální analýze a už se nemůžu dočkat, až ho uvidím znovu. (06.02.2012)

Jen těžko jsem se orienovala v ději, ještě hůře v postavách. V mezičase jsem přemýšlela, proč jsem to vlastně chtěla vidět. Možná kvůli předloze? Někdo mi to dporučil? Pozitivní je, že jsem od toho nic nečekala, tudíš ani nemohla být zklamána. Ale jsem ráda, že se to líbilo fanouškům šiponážních filmů. Přeju jim to. (20.11.2016)

Nejdistingovanější špionážní snímek vůbec. Ovšem pod veškerou tou odtažitou uhlazeností to vře. Alfredson díky soustředění se na "nepodstatné" detaily dokáže provést spletitým dějem, na který by jiné filmy potřebovaly dlouhé minuty dialogů a vysvětlující monolog navrch. Tady se zarytě mlčí a pouze výjimečně se pronese úsečná věta zdánlivě o ničem. A v tom je největší klad (a pro většinu zápor). Jste-li s filmem na jedné vlně, tak v mlčenlivých scénách, kdy se na sebe dívají dva Angličané s šálkem čaje, budete jako na trní a propotíte sedačku, protože "vy víte, že ten ví, že tamten ví" a není tedy třeba to zmiňovat dialogem. Pokud na vlak filmu nenaskočíte či vám záhy ujede, tak vás čekají dlouhé minuty, kdy se na sebe dívají dva Angličané s šálkem čaje v ruce a nic z toho. Ta hranice je tenká, ale odděluje jeden z nejsilnějších zážitků posledních let od jednoho z nejnudnějších zážitků posledních let. Není to tedy ani zdaleka film pro každého, ale minimálně kvůli té nebývale sebejisté i stylové "sedmdesátkové" režii stojí za vidění. I kvůli tomu, že jde o názornou ukázku, kterak adaptovat složitou a rozsáhlou knižní předlohu; není to otrocký převod a ani pouhá ilustrace, ale skutečná adaptace plně přizpůsobená filmové řeči. (16.08.2014)

Knihu jsem nečetl, ale film (na který jsem se po tolika chvalozpěvech docela těšil) mi přišel poměrně odtažitý. Možná to tak mělo být, ale přiznám se, nějak mi to nesedlo. Oceňuju atmosféru, herce (Gary a Colin) a fakt, že i dnes někdo umí natočit špiónský film bez automobilových honiček či neustálých přestřelek. Těsně po skončení filmu jsem si myslel, že 70 % tomuto snímku dám, ale pár dnů po zhlédnutí zjišťuju, že mi v hlavě utkvěly sotva dvě scény. Nevím, možná jsem na film neměl náladu, možná jsem to vše nepobral, každopádně film si za nějakou dobu pustím znovu a pak budu moudřejší. Zatím 60 %. (10.08.2012)

Projekce č.1: Že jsem film shlédl na seniorské projekci mi přijde více než symbolické. Dá se totiž říct, že Jeden musí z kola ven je seniorský galakoncert, ať se již bavíme o překonaném špionážním žánru sedmdesátých let, o tajných agentech seniorského věku, či o příznačném příjmení výborného Garyho. A paralela důchodci důchodcům zjevně platí i u kulatého stolu oscarové akademie. Pro ten nezadržitelný slovní průjem nahrazující kukuřičnou akci bych to potřeboval vidět ještě jednou, jenže mi ale řekněte kde, když našimi kiny film prosvištěl jako Sáblíková kolem trenéra? / Projekce č.2: Ač mi došlo mnoho dalších souvislostí a odhalily se mi nové detaily, musím paradoxně jednu hvězdu ubrat, protože i podruhé jsem se místy nudil, a to už náhoda nebude. Projekci č. 3 nechystám, to spíš zkusím žánrově dospět. (18.02.2012)