O bohoch a luďoch

Výborný film o mnišské komunitě v Alžírsku v době propukajících teroristických akcí islamistů. Představuje hluboké podobenství života křesťanských hodnot víry, naděje a lásky ve světě islámu. Přestože je zde křesťanství cizí či nepatřičné, vztah místních s mnichy je oboustranně přátelský, naplňující a přínosný. Dokud se neobjeví náboženský fanatismus ničící vše okolo sebe a burcující podobný fanatismus ze strany vlády. Takový fanatismus nemá základní víru v člověka obsaženou v každém náboženství, bez které není možné soužití lidí, láska k lidem, ani dialog lidí vyznávající jiné názory a hodnoty. Jak se vyrovnat s tímto setkáním, se světem bez pozitivního vztahu ke všemu lidskému? Je možné v takovém světě dále žít se svojí odlišnou vírou, nadějí a láskou? Nebo je lepší zvolit útěk do bezpečí a opustit vše a všechny blízké? (04.01.2014)

Rozhodne-li se člověk pro nějaký závazek, ví proč. Rozhodne-li se být příslušníkem minority uprostřed společnosti, jež smýšlí jinak, ví proč. Ostatek si musí vyřešit sám se sebou, případně s tím, co (nebo kdo) jej přesahuje.------------- Čili: Snaha fimařů veliká; křeč rovněž. Rozhodnutí znamená rozhodnutí. A film je film.-------- Ostatně Des hommes et des dieux není (imho) meditativní, leč především utvrzující počin (nikoli v negativním smyslu). Víte, co uvidíte a proč. Osobně mi takový diskurz nestačí, nicméně zcela chápu nadšené komentáře a vysoká hodnocení. P.S. Z úcty k mrtvým by se slušelo přidat třetí hvězdičku. Neudělám to. Protože doufám, že Xavier Beauvois není vyděrač. (08.02.2013)

Duchovný zážitok. Obzvlášť vrcholná scéna bez slov, iba s Čajkovského hudbou. Je to scéna prijatia reality a zároveň krásna ukážka lásky a spolupatričnosti v rehoľnom spoločenstve. Presvedčivý dotyk Pravdy. Odovzdanosť, nádej, prijatie smrti a jasné zažiarenie zmyslu života. Hudba z Labutieho jazera mi v podvedomí nechtiac vyvolala spomienku na film Čierna labuť s Natalie Portman v hlavnej úlohe. Ale ako sa dá porovnať neporovnateľné?! Hudba tá istá, pocity totálne rozdielne!! (28.12.2011)

Tak nevím. V jednu chvíli film příšerně nudí a v té druhé, i když se zdánlivě nic nemění, působí nesmírně uklidňujícím dojmem a vyzařuje z něj to nejpomenovatelné "něco". Upřímně řečeno vůbec nevím, jaké k tomu zaujmout stanovisko. Jasno mám akorát v tom, že pokud Beauvois zamýšlel složit hold zavražděným trapistům, podařilo se mu to dokonale a jsem přesvědčen, že pro křesťanskou komunitu se jedná o dost zásadní snímek. Každopádně já stále tápám, takže volím zlatou střední cestu. 50% (18.08.2017)

Meditatívny? Duchovný? Filozofický? Čítam si komentáre a nestačím žasnúť. Zbožňujem duchovné filmy, ale o tomto spojení mám ja trochu iné predstavy. Film, ktorý mi nedovolil dotknúť sa postáv, film, ktorý postráda hĺbku a ktorý je vyprahnutejší než saharská púšť. Beauvois sa tak úporne snažil o vznešené artové umenie, že úplne pritom zabudol na to, že takáto dráma potrebuje najmä silný príbeh a psychologické vypiplanie postáv, no tu absentujú základné filmové postupy. Malickove obrazy o vnútornej opustenosti (Nový svet) alebo len Croweova ruka spočívajúca na obilnom poli (Gladiátor) pre mňa predstavujú duchovnejšie, emocionálnejšie zážitky než tento rádoby náboženský film. A to, že nás núti snáď každých 10 minút pretrpieť mníšske biblické ódy, z neho ešte hlboké existenciálne dielo nerobí. (26.05.2012)