České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Kdybych psal komentář před rokem a půl, tak bych napsal "poslední cimrmanovská hra?", ale vzhledem k tomu, že Ladislav Smoljak už v českém nebi nepochybně je, tak ten otazník není potřeba. Upřímně doufám, že vzhledem k jeho památce tohle bude poslední Cimrman a pan Svěrák se nepokusí napsat nic sám nebo s někým jiným. I když ho považuju za skvělého scenáristu, už by to nebylo ono. Ale věřím, že on, člověk velkého intelektu, to nepochybně ví. _______ Jeden z mála Cimrmanů, u kterých můžu hodnotit naprosto stejně jak seminář, tak samotnou hru. Oba (takže i film) ode mě dostane 80 %. Chvíli jsem přemýšlel i o vyšším hodnocení, ale to by nebylo fér vůči opravdu geniálním hrám, při kterých jsem se opravdu a dlouho smál. Zde to taky nebylo špatné, především vtipy o ohni a Husovi byly skvělé, ale něco mi tam chybělo. Navíc, ty pěvecké scény mě nebraly, stejně jako scény se sokolským cvičením. Takže, abych to nějak uzavřel, tohle je důstojný kšaft, který sice nedosahuje geniality ostatních her, ale to mi nevadí. A nedá mi, musím to napsat - sbohem, pane Smoljaku, je mi líto, že jsme vás ztratili a doufám, že se teď s Janem Husem, svatým Václavem i s tím praotcem Čechem v českém nebi pořádně smějete. (05.10.2011)

Sice ještě stále výborná cimrmanovská zábava, ale už s poněkud hořkým nádechem, který mu dává nejen postupné „odcházení“ jeho opor do „českého nebe“, ale také nové posily, které jen dokazují, jak jsou pánové jako Vozáb, Vondruška nebo Smoljak nenahraditelní. České nebe sice je plné inteligentního, typicky cimrmanovského humoru, s několika hravými momenty a nesmrtelnými hláškami, nicméně v žádném ohledu nedosahuje laťky, kterou kdysi v roce 1967 nasadil geniální Akt a divadlo si ji s mírnými výkyvy (Lijavec) udrželo až do geniální Švestky v roce 1997. Jako bych v něm cítil patrnou, ale pochopitelnou, únavu materiálu. Což není výtka ani kritka, jen, vzhledem k situaci, chápavý postřeh, který nic nemění na tom, že cimrmanovská klasika pro mě navždy zůstane tím nejlepším z českého humoru. (18.12.2011)

Opět skvělá, poučná hra, která karikuje spoustu slavných českých literátů, ale asi se nevyrovná třeba Dobytí severního pólu nebo Záskoku. Každopádně pro mě je absolutně nedůležité nějaké srovnávání, důležité je, že kvalitou je Cimrman vždy nad nadprůměrem a ještě dál a tyto hry mě nepřestanou nikdy bavit. Na srovnání je tam potom tak maximálně množství vtipných replik a ty já počítat rozhodně nebudu. (07.05.2017)

Důstojné zakončení Cimrmanových eskapád. Sice jsem se u této hry až tak moc nesmál, ani těch hlášek co zůstanou v paměti tu tolik není...spíše jsem se jen na pár místech usmál. Ale i tak to bylo příjemně strávený čas. Dalo by se říct, že tohle ani nebyl tak Cimrman pro zábavu jako spíše Cimrman s posláním... (31.01.2011)

Když sem poprvé přemýšlela nad hodnocením (zatím) poslední Cimrmanovcké hry, přikláněla jsem se spíše ke čtyřem než pěti hvězdičkám, ale nemohla jsem hodnotit jinak než plným počtem. Tahle banda komiků baví diváky už téměř padesát let pořád se stejným elánem. Nemluvě o tom, že Láďa Smoljak už tehdy měl zdravotní probémy. Úvodní přednášce ani hře samotné nic nechybí, všichni herci září a hru si užívají, vtipy jsou jako vždy geniální... Smoljak s celým divadlem zde zanechali (nebo zanechají?) víc, než kdokoli jiný. Jestli mají být Češi na někoho opravdu hrdí, tak jsou tohle ti praví lidé. (26.12.2010)