České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Jako by volný kšaft tedy pokračování Blaníku. Inteligentní humor manufaktury Svěrák Smoljak. Brukner se zhostil role Václava se ctí. Weigel má fóbii ze sirek, bodejť ne, hraje Jana Husa. Svěrák v roli učitele národů( je to učitel i fakultou). Přednáška vás nenásilně připraví na problémy nebeské komise. Někteří nebeští poslanci do komise nepatří, mají totiž Rakouské či Německé nebe. Byl jsem z toho Kšaft, tedy vlastně štajf!!!! Možná jednou budu v nebi, nevím, ale nebudu snad v Německém, po matce jsem spíše Bavorák, bez praotce Čecha, tedy Hraběty tam moc sranda asi nebude... (02.12.2010)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Snad je to jen přemírou očekávání, že na mě přišla fáze ( poměrně velkého ) zklamání. Seminář mi přišel vyloženě slabý a hra samotná se řadí ke slabším kusům. Psát už radši nic nebudu a půjdu na jinej statek. Jako velký fanda JdC doufám, že šlo opravdu jen o moji vlastní indispozici a někdy v budoucnu budu moci napsat nějaká ta pozitivní P.S.! P.S. viděl jsem podruhé a dojem byl rozhodně lepší... (06.12.2010)

Kdybych psal komentář před rokem a půl, tak bych napsal "poslední cimrmanovská hra?", ale vzhledem k tomu, že Ladislav Smoljak už v českém nebi nepochybně je, tak ten otazník není potřeba. Upřímně doufám, že vzhledem k jeho památce tohle bude poslední Cimrman a pan Svěrák se nepokusí napsat nic sám nebo s někým jiným. I když ho považuju za skvělého scenáristu, už by to nebylo ono. Ale věřím, že on, člověk velkého intelektu, to nepochybně ví. _______ Jeden z mála Cimrmanů, u kterých můžu hodnotit naprosto stejně jak seminář, tak samotnou hru. Oba (takže i film) ode mě dostane 80 %. Chvíli jsem přemýšlel i o vyšším hodnocení, ale to by nebylo fér vůči opravdu geniálním hrám, při kterých jsem se opravdu a dlouho smál. Zde to taky nebylo špatné, především vtipy o ohni a Husovi byly skvělé, ale něco mi tam chybělo. Navíc, ty pěvecké scény mě nebraly, stejně jako scény se sokolským cvičením. Takže, abych to nějak uzavřel, tohle je důstojný kšaft, který sice nedosahuje geniality ostatních her, ale to mi nevadí. A nedá mi, musím to napsat - sbohem, pane Smoljaku, je mi líto, že jsme vás ztratili a doufám, že se teď s Janem Husem, svatým Václavem i s tím praotcem Čechem v českém nebi pořádně smějete. (05.10.2011)

Moc nevim, jak tohle hodnotit. Videl jsem obe verze - Komensky Smoljak i Komensky Sverak a kazda ma neco. Zhruba dvacetiminutova prednaska je zvlastni tim, ze lidi, co si odkecaj svoje, si nesedaj na pripraveny zidle. Ale to je detail. Horsi je, ze v Smoljakovo podani je ta prednaska jednoduse nezajimava a kolikrat jsem si prisel jak na hodine dejepisu. Naproti tomu Sverak to stejny umi skvele podat, sem tam prihodi vlastni vtipek a jeste se u toho mistama potmesile usmiva a v jeho podani je prednaska perfektni. V obouch obsazenich se odehraje prvni Cimrmanova hra o "flasce a krabici" a to je vtipna blbustka. Co se tyce samotny hry, uz to neni takovej kalibr jako starsi kousky, humor je misty hodne jednoduchej a misty to naopak vtipny neni vubec, natahovani cvicenim me moc nebralo a navic ty novy herci moc sympaticky nejsou. Nicmene porad tu je vetsina stary party, ktery jsou jako vzdy paradni. No a Komensky v podani Sveraka je pro me lepsi, ale ani ten Smoljak neni spatnej. Celkove to jsou objektivne mozna az slabsi 4*, ale jelikoz to je cely pojaty jako rozlouceni a Cimrmana mam rad, primhourim oci a napalim plny skore. (06.01.2011)