České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Tak ani v tom (českém) nebi to není žádný med, naopak pořádná fuška. Čekatelů v očistci nepočítaně a do toho všeho ještě udeří (1.svět.) válka. Žádný div, že dosavadní (útlá) přetížená komise je potřeba rozšířit o nové „fundované“ členy. A přiznejme si upřímně, kdo jiný už by v ní (vyjma svatého Václava, praotce Čecha a učitele národa-J. A. Komenského) měl sedět, než-li za(u)pálený (pro věc) trpitel národa – Jan Hus, národní buditel - K. H. Borovský a ....babička (z) Babičky :-) A tak je pouze logickým vyústěním, že jediným řešením z nastalé zapeklité situace je.... zjevení resp. tatíček národa - Tomáš Haryk Masařík. P.s. osobně mám (o poznání) radši variantu s L. Smoljakem coby učitelem národa J. A. Komenským. Pouze se nějak nemůžu zbavit dojmu, že (co se všeobecného dějinného, literárního..) rozhledu týče, má 75% současné omladiny znalosti stařičkého praotce Čecha. Naopak (jako sportovně založeného člověka) mě nesmírně těší, že i v nebi se řídí heslem „ve zdravém tělě, zdravý duch“. Tímto mi dovolte (soukromý) pozdrav nahoru: „Tyrši (sportu) zdar.....nazdar“a Láďo, díky! Pevně věřím (až nastane čas), že se všichni (ano, i ty Cimrmane) sejdeme a já se od vás dočkám skutečné Nebeské hry o několika jednáních.... Bylo mi (vždy) ctí a nesmírným potěšením. 88% (17.12.2012)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Cimrmanovská derniéra nenaplnila to známe "na konci bič plieska". Napriek tomu že obsahuje väčšinu atribútov z ich predchádzajúcich hier, kvalitnými dialógmi počnúc, osobitným pohľadom na úlohu osobností v českých dejinách končiac. Možno sa už prejavila autorská únava, možno existujú aj iné príčiny, ale České nebe som si rád pozrel, občas som sa aj zasmial, oprášil som si vedomosti z českých dejín a tým to aj skončilo. České nebe je skôr štandardom autorského dua, než ich brilantným kúskom. (04.10.2014)

Sice ještě stále výborná cimrmanovská zábava, ale už s poněkud hořkým nádechem, který mu dává nejen postupné „odcházení“ jeho opor do „českého nebe“, ale také nové posily, které jen dokazují, jak jsou pánové jako Vozáb, Vondruška nebo Smoljak nenahraditelní. České nebe sice je plné inteligentního, typicky cimrmanovského humoru, s několika hravými momenty a nesmrtelnými hláškami, nicméně v žádném ohledu nedosahuje laťky, kterou kdysi v roce 1967 nasadil geniální Akt a divadlo si ji s mírnými výkyvy (Lijavec) udrželo až do geniální Švestky v roce 1997. Jako bych v něm cítil patrnou, ale pochopitelnou, únavu materiálu. Což není výtka ani kritka, jen, vzhledem k situaci, chápavý postřeh, který nic nemění na tom, že cimrmanovská klasika pro mě navždy zůstane tím nejlepším z českého humoru. (18.12.2011)

Důležitá informace pro vydání „2 DVD ve dvojím obsazení": disk A se Smoljakovým Komenským je o třídu slabší, než disk B s panem Svěrákem (o němž si troufám tvrdit, že je přímo reinkarnací učitele národů Komenského), tam je i 100% žalostně málo... Další, byť o něco méně drastické rozdíly v kvalitě vidím i u obsazení většiny ostatních rolí na disku A oproti B. Jinak se ale samozřejmě v hluboké úctě skláním před největším českým dramatikem, vynálezcem, učitelem, sochařem a lyžařem, jakého kdy měla čest naše země napájet mlékem a krmit strdím. ______ NEBE, někdy okolo roku 2050. Do České nebeské komise byl konečně na Komenského návrh a po schválení většinou členů (praotec Čech se hlasování zdržel, protože nedával pozor) kooptován český génius Jára da Cimrman. A hned se uvedl připomínkou, proč ještě stále trčí „zrádce národa“ Sabina v očistci a proč nebyl dávno přijat do nebe: „Tak Sabinu jste do nebe nevzali. A podívejte se, třeba takový Auctus – ten tu je! Přitom hřešil snad už od kolébky, chlastal, žral, klel a smilnil o sto péro. A kdyby jen to. Dokonce měl tu drzost hodnotit a komentovat moje dílo! A když ho potkávám, myslíte, že se mi omluví, nebo alespoň sklopí zrak ? Kdepak – drze se mi dívá do očí a posměšně cvaká propisovačkou ... !“ (11.01.2013)