Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (285)
967. hodnocený film: Jen si představte, že jste babička Boženy Němcové a že jste v českém nebi, kde se rozhoduje o tom, koho do nebe ještě přijmout a koho už ne. Je tu s vámi svatý Václav, praotec Čech, Jan Amos Komenský, Tyrš a Karel Havlíček Borovský. Takové srandy, co si užijete sledováním této hry, jste si jistě dlouho neužili. Moc jsem se pobavil a jen je mi líto, že tu už pan Smoljak není mezi námi. Skvělý to humorista. 5* je jasných a pro mě tohle byla dosud nejlepší cimrmanovská hra, kterou jsem viděl. 5* ()
Když sem poprvé přemýšlela nad hodnocením (zatím) poslední Cimrmanovcké hry, přikláněla jsem se spíše ke čtyřem než pěti hvězdičkám, ale nemohla jsem hodnotit jinak než plným počtem. Tahle banda komiků baví diváky už téměř padesát let pořád se stejným elánem. Nemluvě o tom, že Láďa Smoljak už tehdy měl zdravotní probémy. Úvodní přednášce ani hře samotné nic nechybí, všichni herci září a hru si užívají, vtipy jsou jako vždy geniální... Smoljak s celým divadlem zde zanechali (nebo zanechají?) víc, než kdokoli jiný. Jestli mají být Češi na někoho opravdu hrdí, tak jsou tohle ti praví lidé. ()
Pokud bych tohle představení měl srovnat s jeho předchůdci, tak musím konstatovat, že České nebe je vysoce podprůměrný díl perfektní Cimrmanovy mozaiky. Pár vtipných, ba dokonce velmi vtipných momentů jsem zde spatřil. Tento díl, jak už je zde i zmíněno, na mě skutečně působí jako rozloučení s jednou érou českého divadla. Érou velmi úspěšnou. Hrátky s českým jazykem v podání Svěrák - Smoljak jsou prostě dechberoucí, přesto tento díl hodnotím, i když nerad, spíše podprůměrně. ()
K lístku jsem přišel jako slepý k houslím. Do práce mi zavolal kamarád, jestli nechci jít večer na České nebe do DJC. Tomu jsem se samozřejmě nebránil, tudiž jsem dostal lístek, na který se stojí fronty přes noc, jen tak, mírnix týrnix. Těšil jsem se. Poslední hra, konečně něco nového, ne pořád ty staré "nudné" hry, které zná člověk slovo od slova nazpaměť... Ano, pořád je to typický Cimrman, typický inteligentní humor, typické hlášky, ale už to nějak není ono, už to je asi trochu křeč. Děj hra v podstatě nemá, postavy akorát sedí a vzájemně si nahrávají na vtipy. Ty jsou sice povětšinou dobré, některé dokonce vynikající (s odhlédnutím od vtipů praotce Čecha typu "Bedřich Podmáslí, pardon, Smetana" apod.), leč celkový dojem byl poněkud rozpačitý. Objektivně bych šel určitě níže, leč nějak nemám to srdce... 90% ()
Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... ()
Galéria (10)
Fotka © Originální Videojournal
Zaujímavosti (17)
- Záznamy těchto her jsou natočené tak, že jedno obsazení přednáší a druhé hraje. Jediný případ, kdy to v daných záznamech neplatilo, je scénka Flaška a Krabice, kde vystoupil v obou verzích Václav Kotek. (mnaucz)
- 4. října 2012 bylo uvedeno slavnostní představení, které bylo živě vysíláno v téměř 40 kinech. Ve slavnostním představení v semináři první tři přednášky byly ze hry České nebe (2010), ostatní z her Švestka (2001), Vyšetřování ztráty třídní knihy (1997) a Záskok (1997). (TomasSlach)
- Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama