Kick-Ass 2

Co do násilí je to totéž jako v prvním filmu, nicméně rozdíl je v tom, jak film násilí ukazuje. Zatímco Matthew Vaughn dovedl jeho používání jaksi ospravedlnit vlastním hravým režijním stylem, Jeffu Wadlowovi to nejde. Krev tedy opět stříká na všechny světové strany (a vlastně nejen krev), ale co z toho, že. Podle mě jde o zbytečné pokračování, horkotěžko nastavovanou kaši, která na svého předchůdce může jen závistivě zírat. Titulní hrdina mě tentokrát vůbec nezajímal, hrdinka zrovna tak, ačkoliv dostala více prostoru, a jedinou opravdu zajímavou postavu, která mě doopravdy bavila, hrál Jim Carrey. Jenže toho zase bylo tak zoufale málo... (25.09.2014)

Svědomitě ignoruji boj se zlem, ale jenom proto, že si neumím vymyslet superpitomé jméno, nemám v šatníku žádný stupidní kostým ani bojové zbraně, kterými bych si beztak jenom ublížil a taky se trošku bojím babochlapové Matičky Rusi. Takže bitvu proti týmu movitého Vyjebávače tradičně přenechám zelenému dobrákovi Nářezovi. A samozřejmě budu fandit Zabijačce, aby brzy zase zfialověla a vrátila se do arény místo poflakování s barbínami, jejichž existence ve mně vyvolává touhu oprášit nunčaky a kontaktovat je s jejich blonďatými kebulemi. (01.01.2014)

Spoiler. Bez vzteku a hořkosti. Rozjezd solid, poctivě vytěžuje frackovský drive jedničky, ale s Pravdoláskou zdechne i celý film. Moc vážných keců, nesourodost tónu a z ní plynoucí samoúčelnost, na pár punkových scén připadá několik křečovitě vážných. Film se motá do toho, co jednička rozstřílela bazukou lehkosti. Pindy slečny Mindy a dalších o identitě jsou zbytečně samožerské. Asi v půli tomu totálně spadne řetěz a naskakuje jen na chvilku. Wadlow zvládá jednotlivosti, ale neukočíruje celek. Jedničku budu milovat za její drzost a civilní patos, dvojku nemám za co milovat, ani nenávidět. Není evil badass mothafucka, je prostě jenom tuctově snaživá a blbě zazipovaná transka. [50%] (19.08.2013)

Bavil jsem se hodne. Mel jsem dost obavy, ale nastesti film nijak vyrazne nevymeknul, takze o krev a fuckovani neni nouze. Vraci se hlavni hrdinove, obzvlast Plasse je ultimatni uchylacek a do toho spousta novejch zabavnejch postav a drsnackej Carrey, kterej se bohuzel na place moc dlouho neohreje. Muj hlavni a vicemene jedinej problem s filmem je ten, ze to cely pusobi jako prvni dil. Postavy neustale resi, co to obnasi byt superhrdinou v realnym zivote, neustale s necim zacinaj, na neco se pripravujou a tak furt dokola, ve vysledku se tak ve filmu spis keca nez kona a misty to zacne bejt trochu otravny. Ale i tak porad solidne zabavna a krvava jizda. (12.12.2013)

Zřejmě k tomu dost přispělo nadužívání „televizních“ detailů tváří během únavných dialogových scén, Kick-Ass 2 každopádně působil jako pilotní díl seriálu vzniklého na základě prvního filmu. Přestože byl rozpočet oficiálně pouze o 2 miliony nižší, než jaký měl Vaughn, zejména náročnější akční scény působí dost lacině a okamžitě je na nich patrné, co se točilo naživo a co bylo doděláváno ve studio s CGI (Mindy na střeše dodávky). Neschopnost nabídnout hodně zábavy za málo peněz ale není největším Wadlowovým problémem. Ten člověk hlavně neví, v jakém žánru točí. Zatímco jednička si dokázala i během brutálnějších okamžiků zachovat satirický nadhled, dvojka satiru zredukovala na ohrané vyzdvihování paralel mezi penězi a mravní zkažeností. Zato několikrát nepatřičně vyměkne a zvážní (blábolení o údělu superhrdinů, smrt některých postav) a párkrát se nunčakem otře o odnož humoru, která (už) není v žádném směru provokativní, ale zkrátka prostoduchá (víceméně celá Mean Girls linie). Nolanova Temného rytíře s gross-out komedií prostě nenakřížíte, ani kdybyste měli doktorát z genetiky. Podobně rozpolcený, ale znepokojivějším způsobem, je film ve svém pojetí násilí. Pokud rány schytávají hrdinové, záběry jsou delší, bez nářezového hudebního podkresu. Utržená zranění bolí. Naopak násilí páchané hrdiny na padouších je cool – rychleji stříhané, případně extrémně zpomalené, abychom si jej mohli náležitě vychutnat, podmáznuté chytlavými songy. Podvratného efektu tímto kloubením dvou typů rámování fyzické agrese Wadlow dosahuje, nevím, zda záměrně, pouze během kontroverzního (viz americké recenze) pokusu o znásilnění. Scéna je rozehrána jako thriller, zvrhne se v komedii (ukazující, že hlavním problémem Motherfuckera může být neschopnost ventilovat sexuální napětí) a končí mrazivým návratem do reality. Vnitřní boj filmu s punkovou podstatou předlohy se projevuje dvojakou snahou učinit násilí přitažlivým, prezentovat jej jako možnou formu sebe-vyjádření (Mindy díky němu sklidí aplaus v tělocvičně), a přitom tento způsob řešení systémových i soukromých problémů zpochybnit, či úplně negovat (rádoby mravoučný epilog). Kick-Ass 2 netrpí jenom všeprostupující nekonzistencí, selhává i na dalších úrovních: ledabylá výstavba příběhu s volně visícími motivy (strýček Ralph), obehranost zápletky, všednost postav a banálnost otázek, které si kladou… Některé scény na druhou stranu pobavily, soundtrack byl dobře sestavený a Chloë Grace Moretz, jakkoli stále neplnoletá, pro mne prostě je dospělou herečkou. Na jedno zhlédnutí, zvlášť, viděli-li jste již všechny ostatní letní blockbustery, dobrý. Skutečně líto je mi filmu jenom ve vztahu k jedničce, která byla svou nekorektností osvěžující a v dobrém slova smyslu kick-ass. Nedomrlé dvojce schází odvaha jít do akce po hlavě, a co po většinu času předvádí, je jenom takový snaživý ass-licking. 55% Zajímavé komentáře: novoten, xxmartinxx (21.08.2013)