Kokuhaku

Atmosférické ako sviňa. Nakašima veľmi umne skĺbil akúsi poetiku pomsty a aplikoval ju na pokašľane vykonštruovaný svet plný dažďa, deckej zmätenosti a premyslenej pomsty. Funkčné po všetkých stránkach. Z odstupom stále rezonujúce. Pritom sa to nesnaží šokovať ako kórejská thrillerová tvorba, ale rozhodne si to nesie atribúty filmu s ktorým sa našinec nestretáva až tak často. Chladné, zároveň funkčné zmotivované a kameramansky a hudobne vyšperkované. Takako Macu démonická a všetci ostatných až na drobné výnimky rovnako. (24.04.2017)

V žádném případě nejde o tuctovou báchorku o pomstě zahalenou do omračující vizuální složky. Zároveň bych ale byl i zdrženlivý v případě opačného tvrzení/hodnocení – že jde snad o jakýsi hluboce promyšlený a autentický portrét soudobé společnosti (nejspíše japonské, nicméně toto téma lze perfektně generalizovat i do ostatních vyspělých zemí). Svým zpracováním jde o věc ryze originální, u které by obvyklé škatulkování a hluboké recenzování mohlo být bezpředmětné, protože (alespoň se tedy tak domnívám) z celého snímku sálá neskutečná energie, dravost a vynikající schopnost využít všechen možný prostor k tomu, aby byl výsledek divácky co nejvíce atraktivní a aby bylo i nějaké té filosofii učiněno za dost. Rozpitvávat dopodrobna jednotlivé zvraty a snažit se přesvědčovat, že „to či tamto“ bylo již trošičku nadsazené, by bylo nespravedlivým a povrchním rýpáním. Pokud se totiž obecně o nějakém filmu říká, že je „dobře natočený“, tak tenhle japonský exemplář by měl být prototypem a vzorem pro všechny „invenční západní filmaře“, kteří chtějí točit chlapácky jako Fincher a zároveň zůstat v jistých ohledech akademičtí (třeba jako některé vybrané Spielbergovy filmy). Neskutečný nářez, při úvodní půlhodince jsem neměl daleko k extázi a to jsem ještě nevěděl, co přijde vzápětí. Není to na 5, ale minimálně na 8 hvězdiček. (19.02.2012)

Obrovská škoda, že Confessions je více Drámou než Thrillerem,kdyby se tak nestalo, tak momentálně skáču radostí do vzduchu,bohužel se tak stalo a vznikla dlouho táhnoucí se nudná dráma,která mě nezaujala bohužel ničím, ještě k tomu často ve filmu vypráví monologicky jedna osoba, což vážně nesnesu.. Za mě palec dolů. (29.07.2013)

Tolik sociopatů v jednom středoškolském filmu se jen tak nevidí, není divu že v Japonsku mají nejvyšší počty sebevražd. Kokuhaku ovšem není mindfuck šílenost ve stylu filmů od Šiona Sono či Takaši Miikeho, je to normální, jen lehce stylizované drama... o jedné velmi nihilistické pomstě. Na jejímž konci tam budete nesnášet úplně všechny. 8/10 (05.01.2019)

Film má štěstí, že je vyprávěn zrovna tímto příběhem, protože kdyby to bylo jinak, tipuji, že by měl o dost nižší hodnocení. Když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že je to jen obyčejný film o pomstě za smrt dcery a o tom, jak zhoubná je samota. Čekala jsem nějaký víc šokující konec – nutil mě k tomu celý film, připadalo mi to, že se chystá nějaké velké odhalení, a ono v podstatě prd. Určitě to není špatný film, jen místy až moc tmavý na můj vkus. Zajímavě to ukázalo posedlost (ať už Oidipa nebo zlomené matky), kam až dokáže zajít. Ale i tak odcházím trochu s rozpačitými pocity, že mi snad i něco k dokonalosti chybí. Řekla bych, že jako knížka to muselo mít větší grády. :-D Ale určitě v ní nebylo tak zajímavě „ukázáno“ vracení času. Slabší 4*. (09.09.2012)