Pohwa sogeuro

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)

Na kórejský filmový a herecký prejav si treba jednoducho zvyknúť. Keď tam hrá niekto hlupáka, či naivku tak je to stopercentný hlupák a naivka. Sentimentálno romantické scény podmáznuté neskutočne romantickou hudbou sa vzápätí striedajú s efektnými výbuchmi granátov a bômb. Postrieľaní vojaci s troma - piatimi - dvanástimi guľkami v tele roztancujú na bitevnom poli tancujúc svoj posledný tanec. Telá lietajú vzduchom spolu s kusmi hliny a rozbitých múrov. Scény, za ktoré sa nemusia hanbiť ani holywoodski kaskadéri. Film natočený podľa skutočnej udalosti z čias kórejskej občianskej udalosti, kedy pár nevycvičených a neskúsených študentov čelilo niekoľkonásobnej presile severokórejských vojsk. Dej jednoduchý, Bojové scény fajnové. Milovníci vojnových filmov si asi prídu na svoje . (24.05.2015)

Fuúu... ono nechce sa veľmi do toho, celkovo nie tak dávno som ázijsku filmovú kultúru veľmi nemusel. No už nejakú dobu si vyberám to naj. podľa hodnotenia tuna na CSFD a musím uznať, že som robil takpovediac chybu. 71: Into the Fire je ďalšia ukážka toho ako im to tam ide... nenudil som sa, držal som študentom palce, prekvapil nekompromisný koniec... dobré to bolo... vojnovo - akčná pecka ako sa patrí. 8/10 (01.01.2011)

Patetickosť, masovosť, drsnosť, to všetko som čakal, lebo som si myslel, že sa budú snažiť ten film poňať reálnejšie a realita proste taká býva, nebýva ideálna, preto v životopisných filmoch alebo všeobecne filmoch podľa skutočnosti nemôžte čakať, že sa postavy budú správať tak, ako chcete vy, takže to mi nevadilo. Išlo mi najmä o to, ako spoja vojenskú stránku s dejom, aké prvky tam pripoja, aby to bolo zaujímavé a aby to nebolo nudné, ale zároveň aby sa dala nasať aj atmosféra. Urobiť medzi tým ten správny kompromis je ťažké a myslím, že tento film z toho vyšiel priemerne, budem si ho asi pamätať len ako ďalšiu masovú popravu, ako ďalšie hrdinstvo, no niektoré momenty sa dali vytušiť. (30.11.2013)

Ano očekávám spousty komentářů, které budou srovnávat Pouta války a tento film, avšak kromě toho, že se jedná o stejnou válku, tak děj je dost rozdílný. Nebudu to srovnávat a raději se podívám na film bez toho, abych myslel na Pouta války. Barvy, efekty atd. nám ukázalo hned na začátku, že to bude film na vynikající úrovni, jenž může konkurovat ba i předčít jakýkoliv válečný film z jiné země. To, že byl film na základě skutečné události ještě umocnilo mojí zainteresovanost, jelikož o historii Koreje vím jen základní informace, a každý střípek do rámu mých vědomostí vítám s otevřenou náručí, občas i pusou. Celkově hodnotím na 90% (mimochodem o 10% více, jak Pouta války) (21.09.2010)