Pohwa sogeuro

Další korejský válečný počin, který byl protentokrát natočen k připomenutí uplynutí 60 let od začátku Korejské války. Tento film byl pro mě opravdu krokem do neznáma, neboť u předešlých dvou snímků byla záruka režiséra. Zde jsem fakt byl na vážkách, zda si film pustit. Podle převážně nadprůměrného hodnocení jsem se nakonec rozhodl pro. Pohwa sogeuro je typickým produktem korejské kinematografie. Asi bych začal s akčními sekvencemi. Ty byly bravurní, šel mi z nich mráz po zádech a působily nesmírně propracovaně. Všechno to vyvrcholilo závěrečnou půlhodinkou, ze které se tajil dech. Přišlo mi, že tento film snad nemohl mít rozpočet pouhopouhých 10 milionů dolarů, protože ty scény působily, jako že film oplývá vysokým finančním kapitálem. Dále opět zahráli autoři na divákovy city, protože to je film podle skutečných událostí, a také ty samotné kamerové záběry na umírající studenty musí obměkčit i toho největšího tvrďáka. Ještě musím pochválit hudbu, která umocňovala již tak bravurní zážitek. Příběh ani nemusím hodnotit, protože ten se doopravdy odehrál. V rámci korejské konkurence špička, lecjaké západní filmy by si měly z těchto filmů vzít inspiraci. Za mě dávám 89 % (30.05.2017)

Patetickosť, masovosť, drsnosť, to všetko som čakal, lebo som si myslel, že sa budú snažiť ten film poňať reálnejšie a realita proste taká býva, nebýva ideálna, preto v životopisných filmoch alebo všeobecne filmoch podľa skutočnosti nemôžte čakať, že sa postavy budú správať tak, ako chcete vy, takže to mi nevadilo. Išlo mi najmä o to, ako spoja vojenskú stránku s dejom, aké prvky tam pripoja, aby to bolo zaujímavé a aby to nebolo nudné, ale zároveň aby sa dala nasať aj atmosféra. Urobiť medzi tým ten správny kompromis je ťažké a myslím, že tento film z toho vyšiel priemerne, budem si ho asi pamätať len ako ďalšiu masovú popravu, ako ďalšie hrdinstvo, no niektoré momenty sa dali vytušiť. (30.11.2013)

Strašně rád bych napsal, že to byla strhující a neskutečně emocionální podívaná jako Pouta války, ale to bych prostě kecal. 71 Into the Fire má geniální úvod, kterej tradičně nabízí absolutní válečný scény, který se prakticky nedaj nikde jinde, než v Putech války a v tomhle, vidět, ale mezi timhle začátkem a úplným závěrem, kde skupinka studentů bojuje s neuvěitelnou přesilou, nemá takovej emocionální dopad, jakej asi tvůrci zamýšleli, alespoň na mě to nemělo a tak jsem spíš ten prostředek filmu pročekal na závěr, kterej mi taky nepřišel úplně 100% zhodnocenej, co se týká vypjatosti. (07.09.2010)

Jde o dobře natočený film s vynikajícím hereckým obsazením, ale z nějakého důvodu mě nechytl za srdce tolik jako řada jiných válečných filmů z Koreje. Navíc tam bylo pár scén, kterým jsem úplně nevěřila a v první polovině pár slabších míst. Kromě hereckých výkonů musím vyzdvihnout také hudební stránku, ta byla za výbornou. U mě už se stalo skoro zvykem, že jsem na konci každého filmu o válce rozsekaná, jenže tady tomu tak nebylo. A proto film hodnotím jen jako lehce nadprůměrný. 3,5* (22.11.2014)

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)