Deň pred krízou

Poslední finanční krize byla natolik rozsáhlá a medializovaná, až jsem se divil, že se tohoto tématu nikdo nechopil mnohem dříve. Nicméně Margin Call vypadalo na první pohled slibně a ačkoliv jméno režiséra mi neříkalo vůbec nic, herecké obsazení z mého pohledu zaručovalo slušnou porci zábavy. Ale ouha. I přes snahu hlavních hereckých protagonistů a slušně napsaný scénář nedokázal režisér filmu vtisknout ten pravý drajv, takže i scény, které nabízely alespoň špetku emocí a pošimrání divákových nervů byly nakonec naprosto bezkrevné a často i nudné. Na svůj debut si měl Chandor vybrat jinou látku. 50% (07.03.2012)

„Remember this day, boys! Remenber this day!“ Kluci kravaťáci si hrajou s číslama a z ničeho nic zjistí, že jim tam něco nesedí. Tak udělají rychlý výprodej, sleva jako prase, a to by bylo, aby nezadělali na malou světovou finanční krizi. Samozřejmě si za to dají tučné bonusy! Zajímavá sonda v bance, která celou krizi rozjela… „Vždyť jde jen peníze, jsou to jenom papírky s obrázky!“ (04.11.2011)

"Wall Street" pro nové tisíciletí s plejádou slavných herců, kterým sice už vypršela "lhůta", ale přesto se ještě dokážou předvést. Bohužel se však jedná o snímek, určený svou složitostí, hlavně pro ekonomické nadšence. Pro diváky napínavých thrillerů se jedná o zbytečně upovídanou a zdlouhavou záležitost. (19.01.2012)

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

Pr [T_A < 1, T_B < 1] = φ _2 (φ^{-1} (F_A (1)), φ^{-1} (F_B (1)), γ) Gaussian Copula = vzorec, který zničil Wall Street. Margin Call = pokus postavit na té změti písmen, závorek a čísel celý film. To první je utopistická idea, to druhé taky. Filmy, které se snaží realisticky vykreslovat byznys a ekonomické principy nemůžou stoprocentně fungovat ani s hvězdným obsazením, protože se vždy budou potácet na hranici dvou extrémů: buď vše přehnaně zjednodušovat a polovinu filmu vysvětlovat, o čem se postavy baví, nebo se smířit s tím, že divák nebude mít ponětí, o co v tom filmu vlastně jde. Ostatně zcela upřímně: Kdo z vás rozumí té rovnici, kterou jsem se sem (snad i správně) pokusila napsat? (16.01.2012)