Tu to musí byť

Soundtrack a způsob nasnímání mi fakt učarovali. Prvních dvacet minut jsem absolutně neměla ponětí, co že to vlastně sleduju, ale děsně mě to bavilo, atmosféra prostě totálně na výbornou. Pak už jsem se ale o děj zajímat začala, protože já jsem tvor, kterej prostě potřebuje, aby se kolem něj něco konkrétního dělo, jinak jde pozornost do kopru. No a to je kámen úrazu, páč to hlavní, kvůli čemu koukám na filmy - příběh, je tu rozmázlý jak psí lejno o chodník, vidíte ho, ale spíš vás to láká ho překročit než do něj šlápnout. Prostě neuhranulo a pořádně ani nebavilo. Dokonce jsem se někde ke konci přistihla, jak už film ani nevnímám a jeho v jednom kuse znějící soundtrack využívám jako podklad pro moje vlastní myšlenky. Režisér Sorrentino mi prostě opět potvrzuje, že je to děsněj lyrik, kterej mi sice padl do oka, ale nemám si s ním co říct, takže kámoši nebudem. (25.06.2015)

Paolo Sorrentino u mě na podruhé a opět velice solidně. Zase je vidět skvělá práce se vším, co k filmu patří. Některé táhlé záběry jsou naprosto ultimátní. Jako kdybych koukal na Kubricka. Stejně tak i hudba do filmu perfektně sedí. Každopádně od Božského, ve kterém jsem se občas nevyznal, tady vznikl trošku jiný problém....a to ten, že Sean Penn, ačkoliv je postava hodně výrazná a hodně dobře zahraná, pořád jsem jeho chování asi půlku filmu nechápal. Co nechápal, já nerozuměl celý jeho rodině, nerozuměl jsem žádným těm dialogům a tím, čím si procházel. Šlo to uplně mimo mě, ale postupem času jsem se do toho nakonec přeci jenom dostal. Bylo to těžký, ale dalo se to zvládnout, protože jakmile se objeví v USA, rozjede se vcelku slušná road movie, který chvílemi baví, chvílemi udivuje, ale hlavně vypráví další zajímavý životní evropský příběh, s dodatečným stigmatem druhý světový války. (13.05.2013)

"Home - is where I want to be / But I guess I'm already there". Tuhle naivní melodii zpívali kdysi Talking Heads, a je příjemné opět vidět a slyšet stárnoucího Davida Byrna... A o tom je také tenhle film zarámovaný do road movie hledačského příběhu, ve kterém hrdina najde kromě jiného i sama sebe. To, co původně hledal (a našel) není podstatné, ten příběh mohl být úplně jiný - a možná bych i jinému příběhu dal přednost... To, co rozhodně nemohlo být jiné, je scénáristický, a především režijní přístup Paola Sorrentina, který ve filmu, ke kterému jsem přistupoval s rozpaky a obavami, sladil všechny šťávy do postmoderního elixíru (snad toho, který po celou dobu popíjel hlavní hrdina), který prozrazuje nejen zkušeného barmana, ale také největšího režiséra poslední doby. (17.02.2016)

Slušná kamera, skvělý výběr hudby, ale jinak mi to moc nedalo. Celý film je hlavně o životní situaci Cheyenne, která se sice v průběhu filmu vyvíjí relativně chytře, ale její (očekávatelný) závěr podá bez vysvětlení, proč k němu došlo. Podobně odbytě působí i vyvrcholení pomsty. Navíc k Cheyenne jsem prostě sympatie najít nedokázal a celou dobu mi lezl na nervy. Zazní zde několik zajímavých myšlenek, jiné - podle mě - chytré víc, jiné chytré míň. A pak je zde ještě pár menších dějů, jejichž uzavření je podobně nedostatečné, jako vlastně celý film. Své diváky si to najde a rozhodně se nejedná o špatný film, navíc má dobře vymyšlené postavy a zejména tu hlavní - tudíž žánr psychologický si to právoplatně zaslouží. Akorát mi to připadalo slabé, bez silného momentu, neskutečně chladné a kvůli tomu všemu ve mě Tady to musí být vůbec nic nezanechalo. I přes všechny klady. Slabé 3* (05.09.2020)

Uhrančivě odvyprávěná a nepředvídatelná road-movie, která sice občas zabředává do příliš meta vyjadřování a "nadherectcí" Seana Penna, ale každým záběrem současně prokazuje, že Paolo Sorrentino je jedním z nejzajímavějších filmařů tohoto století. Hlavní postava, plahočící se skrze dogmatizovaného ducha amerického prostředí za morálním porozuměním, nám nakonec přiroste k srdci, což by se nikdy nemohlo stát nebýt precizních proměn nálad a tempa v závislosti na pocitech hrdiny a také vyvážené dávky absurdity. Místy se sice zasekává a ztrácí poutavost, ale celkově film zanechá velmi silný dojem... A opět mě potěšil také skvělý Shea Whigham ve vtipné vedlejší úloze. 80% (02.01.2020)