Největší z Čechů

Co jste ochotni udělat pro to, abyste se stali nesmrtelnými? Narvat si stovku brček do huby? Strávit celý svůj život tím, že hledáte čtyřlístky? A nebo se třeba i zabít? A kdo z těch všech lidí je tím největším, největším z Čechů? Správně nekorektní a neortodoxní komentář k zálibě lidí v šílenostech, která nezná mezí. Původně jsem hodnotil třemi hvězdami - připadalo mi, že na úkor zajímavých exotů se režisér snažil děj ještě obohatit trapnými příběhy dokumentaristů, což moc nevyšlo. Ale teď jsem to viděl s odstupem a byl jsem mnohem spokojenější. Už je mi jasné, proč tam jsou i příběhy lidí "za kamerou". Protože kladou otázku, kdo je vlastně horší? Člověk, co se snaží v něčem vynikat (byť je to bizarnost) a má svůj malý přehledný svět a nebo pražští umělci a intelektuálové, co nevědí co se sebou, ožírají se v barech a pak se vyspí s prvním na koho narazí, případně rozflákají celé vybavení hotelu? (01.02.2013)

Naprostý úkaz české kinematografie posledních X let, srovnatelný snad jedině zase se Sedláčkovou další hranou tvorbou (Muži v říji, Rodina je základ státu). Nesmlouvavě kritický, ostře ironický film, neuhýbající ani milimetr z autorského záměru. Úplné odsouzení české malosti a hra s odkazy a vrstevnatostí samotného filmového média. Zvednutá žluč ze společnosti a principů jejího smýšlení a fungování. To celé natočeno jako neuvěřitelně zábavná nízkonákladová komedie. Vynikající výrazové sjednocení skutečných "rekordmanů" s profesionálními herci (geniální Robert Mikluš jako pan Pešek sbírající miniatury). Film, při němž slzíte smíchy a přitom vám není dobře od žaludku. Pecka. (22.11.2013)

Opět výborná inteligentní Sedláčkova satira, jež lze velmi dobře přirovnat k předcházejícím Mužům v říji. Oproti předešlému filmu, který předkládal ucelený příběh, však jde v tomto případě spíše o jednotlivé obrazy naznačující neduhy současné české společnosti. Největší z Čechů tak navíc spíše komentuje obecně rozšířené fenomény a problémy společnosti nežli jednotlivé články a vztahy ve společnosti, jak tomu bylo v předešlém filmu. Jednotlivé role jsou skvěle zahrané, opět je nutné vyzdvihnout Jaroslava Plesla, ale i některé herce a herečky z krátkých rolí, jako např. Aňu Geislerovou (nebo mého oblíbeného profesora Tomáše Durdíka). (30.09.2010)

Uznávám, že Sedláček patří asi mezi naše nejosobitější a nejnápaditější režiséry současnosti. Vybírá si originální témata a jeho filmy mě zatím vždycky dokázaly nějak oslovit. Bohužel, zrovna tomuto se to moc nepovedlo. Ocenil jsem pár hodně humorných scén, Sedláčkovu rýpavost a výborně napsané a zahrané postavy. Ovšem celkově mi to svojí atmosférou a pomalým tempem tolik nesedlo. I přesto ale pořád řadím Sedláčka mezi české režiséry, kteří rozhodně mají co nabídnout. 70% (20.05.2011)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)