Cosmopolis

Odnikud někam s náznaky přicházející apokalypsy coby temnou ozvěnou současné krize západní společnosti anebo ještě hlouběji krize samého kapitalismu coby takové svobody podnikání, jež vede k destabilizaci sociální diferenciace. System of the down... Luxusní limuzína jako velmi vhodně zvolená metafora bubliny, v níž žijí příslušníci vyšší vyšší společenské třídy... Dokonce lepší než kniha...anebo vlastně úplně stejné, dokonalá adaptace. (12.11.2012)

Není to zrovna zábavná podívaná, ale rozhodně se COSMOPOLIS vyplatí vidět. Už jenom pro svoji jinakost. Taky díky Patizónovi (kolikpak vyděšených fanynek znechuceně odcházelo z kina? :D), který předvádí nejlepší výkon ve své dosavadní kariéře. Přiznám se, že jsem v první polovině trochu klimbal, některé teoretizující dialogy byly únavné, ale zlomilo se to. V podstatě neextstující vztahy (s vyjímkou manželky a toho dědouška) brání jakékému sympatizování s postavami. Hudba, kombinující Shoreovi skladatelské schopnosti s elektronickým uskupením Metric, je místy až hypnotická. Není to uspokojivý snímek a dělá to schválně. Možná proto se mi docela zamlouval. Rozhodně si ho dám ještě jednou, čím víc nad ním přemýšlím, tím víc mi ta odtažitá cesta k holiči příjde zajímavá. (01.10.2012)

Bezpochyby nejlepší Cronenbergův film a nejspíše i nejvíce nepochopený, což je podivuhodné, vzhledem k tomu, že se jistě nejedná o dílo interpretačně nějak zvlášť obtížné - vede mě to k úvaze, kolika uživatelům se něco líbí nebo nelíbí, aniž by věděli proč. Věty jako Marigoldovo: "I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí," uzavřené v komentáři čímsi o "dekadentní nudě", ani bezradné náznaky, že je sde jakési "sdělení, že nám nic sdělováno není", jak tady píše kupříkladu Matty, mě utvrzují spíše v podezření, že pro mnohé je jejich hranice diváckých schopností něčím, s čím se příliš nedokáží smířit. NÁZOR, to je samozřejmě něco, co si nikdo nesmí odpustit, i kdyby se při jeho formulaci měl vařit ve vlastní šťávě. Ostatně ti, co chápou, mi jistě dají za pravdu. (14.07.2015)

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)