Cosmopolis

Film tak nevyzpytatelný, že v celkovém rozporu mezi mluveným slovem a činy překvapí i zmínka o pozvánce na oběd, kterou příští záběr skutečně zastihne v bistru, protože konkrétní se zde mění na abstraktní a naopak. Těžce stravitelná, nezáživná, ale zároveň magnetizující studie úpadku, určená pro ty, co vědomě žijí ve své hlavě... (14.11.2013)

Na úvod u mě zavládla docela solidní panika. To když se objevil Jay Baruchel, jen silou vůle jsem překonal pasáž, ve které hrál a nevypnul film hned na začátku. U Cosmopolisu chápu, že se může stát pro mnoho diváků jasný propadák, stejně jako že se do něj někdo může zamilovat. Nebyl jsem svědkem běžného filmu, ale něčeho hloubavého a nadčasového. Herecké osazenstvo kvalitní a já se několikrát přistihl, že smýšlím o Pattinsonovi jako o herci, s kterým si nehezky osud zahrál a přivál mu do cesty pětidílnou kravinu o upírech. K filmu se s největší pravděpodobností již nevrátím. 30% (02.11.2012)

,,VŠECHNO V NAŠICH ŽIVOTECH, V MÉM I VAŠEM, VEDLO K TOMUTO OKAMŽIKU....“ /// Co vlastně znamená utrácet peníze? Co je tak hezkýho na identičnosti? Co kdyby se krysa stala jednotkou měny? Pattinson jako mocná osoba či vizionář, limuzína plná neuvěřitelných dialogů (v dobrým i špatným), situace kolem nestabilního Jenu, hrozba možnýho atentátu na presidenta a zároveň velký míry vlastního ohrožení. Svět, kterej se dokáže ocitnout v krizi jen kvůli jednomu nádechu během interview. Sex – není čas ho nemít. Kombinace ega a vědy, záře kyber kapitálu… a vyšetření prostaty. ZVLÁŠTNÍ, fakt ZVLÁŠTNÍ! Nebudu si hrát na chytráka – nerozumím všemu, vo čem tady melou, co chtěj zřejmě nadhodit, ale FAKT mě to zajímá (baví? těžko říct, jestli zábava je to správný slovo…). Utopistický otázky (?), globální protest a chladnej pocit vášně vyzařující z Pattinsona (konečně ta pravá role pro jeho znuděnej ksicht!). TOUHA NIČIT JE ZÁROVEŇ TOUHOU TVOŘIT! (ještě furt vás to zajímá? .. mě celkem jo…). Filosofická zvláštnost, podobenství, který MŮŽE donutit k zamyšlení ORIGINÁLNÍM ZPŮSOBEM (fakt na tu kravinu ještě myslím...proto ta 4tá *). Absurdní podivnost, kterou nikomu NEDOPORUČUJU! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2003 napsal Don Delillo číst nebudu. 2.) Zajímám se o hlavní znaky kapitalistickýho myšlení a jeho vlivu na stabilitu lidský racionality. 3.) Jmenuju se André Petrescu a jsem známej spíš jako ,,těstovej vrah“. 4.) Mám pocit, že se mi pohlavní orgán scvrkává do břicha. 5.) Thx za titule ,,unchained“ – řek bych, že jsou asi fakt parádní! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.10.2012)

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

Cronenberg ve své další adaptaci literární předlohy předkládá zvráceně uhrančivý pohled na dekadenci kapitalismu zosobněného mladým finančním géniem. Svět viděný ze sedadla limuzíny je redukovaný na neustálé utvrzování vlastní moci a slasti z kontroly. Jednotlivé zastávky a jednání fascinují svou absurditou, když se spájí zcela virtuální sféra čísel a informací s groteskně reálnou tělesností a pudovostí postav. Hledání smyslu a motivací je zde nutně odsouzeno k marnosti, protože vše podléhá pouze rozmarnému postoji "because we can". Proto také masová demonstrace vyvolá maximálně lehké hnutí brvou, zatímco věci jako diagnóza asymetrické prostaty, výkyvy čínské měny či nepodmanitelnost nové manželky, které nelze zasadit do jasně definovaných grafů a struktur, vedou k dalekosáhlému rozkolu. Přes hrstku silných a významově košatých scén zůstává filmová "Cosmopolis" jen načančanou ilustrací, která trpí výraznou nadmírou textu. Ve výsledku tak funguje spíš jako příliš dlouhá upoutávka na literární předlohu než soběstačný film. (23.06.2012)