Cosmopolis

Neřadím se k typickým intoušům, ale zajímalo mě, jak si nekonvenční režisér poradí s problémem mikrosvěta, jenž se svým dravým krysím jedem roztáhl do (mezi)světové makrotragédie. Ačkoliv jsem čekala smršť ekonomických pojmů a finančních dat, dostala jsem zcela diametrální filzofický obraz dnešního světa, který je až příliš současný. Když se technika a šustící papírky stanou místo sluhů pány, už i malé dítě tuší, jaký bude(je) v těsné budoucnosti následek. Krysa jako jednotka měny je ukázkovou asociací k nutkavé potřebě ultraboháče chtít se ostříhat, respektive k důležité civilizační evoluci, když dříve platné "Čas jsou peníze" alarmují ob(zv)rácenou platností (Money is Time). Čas se krátí... (22.08.2012)

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)

Dobré filmové adaptace knih dokážou zachytit myšlenku a atmosféru, aniž by trvaly na zachycení sebemenší události a na každé postavě. Cronenberg zachycuje temnou stránku a využívá všechny limity svých herců. Každou postavu má výborně připravenou zejména tu hlavní - Pattinson. Prostředí světel a obrazově extravertním duchu Drive. K zamyšlení jako u Only God Forgives. Cronenberg se pohybuje ve své pevné kostře svých známých, nebo neznámých děl v progresu konverzačního filmu, který se nesnaží diváka oslovit pro marginální a stabilní děj, ale pro filozofickou představivost. Cronenbergův motiv tělesného utrpení na hranici rozkoše. „Upálit se na protest není originální - je to jen přivlastnění si cizího činu“ (14.10.2012)

Mé pocity z tohoto snímku velmi dobře vystihuje řeč jedné z hlavních postav, když vypráví, jak si zašla do divadla na hru, na kterou dorazil velmi nízký počet lidí, a pět minut poté, co se zvedla opona, věděla proč tomu tak bylo, načež otrávená odešla během přestávky. Při sledování Cosmopolis jsem to cítil přibližně stejně, jenomže já zůstal až do konce. (17.03.2019)