PIKO

Bože ta filmová stránka stála úplně za hovno. Kdyby nechali vyprávět jenom tu trojici zůčastněných bez obrazu, nechali je víc mluvit, tak si aspoň poslechnu začátky perníku u nás od lidí, který maji daleko víc co říct, než nějakej Řehořek. Nepochopil jsem, jestli točil film o fetování (např. Requiem), nebo komedii typu Bastardi. (04.11.2019)

Proč 4*.... Kdyby to nebyl film český, jednu uberu, ale v českých filmech se zrovna nevyžívám, novější kousky sleduju jen zřídkakdy a tento mě překvapil. Vzhledově mě P. potěšilo velmi, děj jakbysmet, obzvláště jeho prolínání s dokumentárními záběry, vyprávění skutečných aktérů. Jediné co ale nedokážu skousnout, a to není jen problém tohoto kousku, ale obecně všech českých výtvorů, je.. nechci říct úplně špatné herectví (v tomto případě se to netýká hl. rolí), ale jakási umělá mluva zbytku osazenstva. Vedlejší role jsou u nás problém a byl i tady. Tu čtvrtou dávám vážně hlavně za lepší požitek, než jsem čekala, a že jsem byla předtím skeptická.... 60% (10.11.2010)

PIKO je film, který je natočen ve dvou rovinách. V jedné se nám jeví jako dokument a v té druhé jako hraný film. Výsledkem je vcelku zajímavý filmařský kousek. V dokumentární rovině vypráví tři lidé o jejich začátcích a zkušenostech. Policajt, pak muž, který vymyslel nitožilí aplikaci pervitinu a zpěvák, který se tam nějak přimotal. Byli to vlastně také poslední přeživšíz téměř 200 člené party. V rovině druhé se tyto zážitky převádí do hrané podoby.Některé dialogy a záběry mi připadají lehce absurdní až umělé.To také kazí můj výsledný dojem z filmu. Co se děje týče, život ho napsal zajímavě a příběh jen potvrzuje Freudovu teorii: Za vším hledej sexuální trauma z mládí. Závěrem bych řekl, že jako naučný film mi to nepřipadá tak kruté a nechutné, jako jiné filmy o drogách. 40% (12.11.2010)

Drogy jsou špatné a vypadají vám po nich řehtáky. Budete mít kruhy pod očima a parazita na mozku, děti! Bu bu bu. Nějak jsem si myslela, že se dozvím něco zajímavého o vzniku největšího drogového fenoménu naší vlasti... Bohužel jsem jen viděla film, který by mě, při promítání v rámci výuky na střední škole, asi vyděsil (což je nejspíš hlavní záměr). Ano, je dobře, že se svět pod vlivem ukazuje bez příkras a patosu. Ovšem pokud jste jako já a zajímá vás víc než děs, nějaká hlubší otázka nebo aspoň podělaná historie, tak máte smolíka. Aspoň vím, čím budu strašit svoje budoucí batolátka. Muhehe! (20.03.2014)

Film s hraným obrazom a dokumentárnym komentárom je určite pútavejší, ako keby to bol iba dokument s hovoriacimi hlavami. Užijeme si aj niekoľko zážitkov v delíriu, len opakujúce sa zábery a občas nudný komentár mierne kazia dojem. Možno namiesto skráteného celovečerného trvania by stačil aj dokumentárny 50-minútový formát. Film celkom vyvracia dojem, že socialistický človek nepotrebuje drogy. Hoci nie všetky osudy sa skončili šťastne, hlavný protagonista rozpráva svoj príbeh usmiaty pred kamerou a na konci si herci pokecajú so svojimi skutočnými predlohami. (27.03.2014)