Farba citov

krásný film, zcela po zásluze několikrát nominovaný akademií, o tom, jak Lincoln přes všechnu svoji snahu nedokázal rasismus a otroctví vytlačit tak, aby přestalo existovat, dokonce po sto letech od těch tragických událostí, které otřásly celou Amerikou. Aneb perfektní příklad stoprocentně odvedené práce v sekci Film, který nám má něco říct, jak po herecké stránce, tak po stránce příběhové, která se sice skládá jenom z mnoha minizážitků otrokyň, ehm služek u rozmazlených a zcela normálnost postrádajících paniček mississippských, ale ty jsou tak umně svázány hlavní dějovou linkou, že to vůbec není chyba a dává nahlédnout do kuchyně (někdy doslova) amerického nejznámějšího zneužívání lidí v historii. U některých scén mrazí, u některých zase na řadu přichází vtip, ale je úžasné, jak si přes všechny ty problémy dokážou hrdinky udržet svou identitu, i za cenu vysokých ztrát. Již vzpomenutý herecký ansámbl je do jedné bez chyby, Emma Stone je jako obvykle naprosto okouzlující i když zase hraje tu svou klasickou roli - co na srdci, to na jazyku. Samotné černošky pak vyrážejí v některých případech dech. A líbilo se mi, že i když je strana bílých tentokrát rozhodně ne ta hodná, vždy se našli lepší lidé i mezi nimi. Bůh ale odpust těm, co se chovali jako Hilly a vymýšleli co jen mohli, aby ponížili a zničili lidi jako oni sami. Těžko pochopitelné, ale tyhle věci vždy byly, a není rozhodně jisté, že už nebudou. A nakonec snad jen: krásný film 5 :) (04.05.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Skvělý film, jehož projekci jsem léta odkládal skrze jeho delší stopáž, avšak když už jsem se k jeho zhlédnut odhodlal, nelitoval jsem a začal jsem chápat, proč jej moji oblíbení uživatelé již od roku 2011 tak vysoko hodnotí. Příběhy, které nastavují zrcadlo lidské intoleranci, rasismu a předsudkům, přičemž umí být i emotivní, aniž by tlačily na pilu a násilně si vynucovaly potoky slz, mají můj obdiv, pozornost a zájem. V případě Černobílého světa potěší celé jeho pojetí, hudba, herecké výkony jak Emmy Stone, tak Violy Davis, Octavie Spencer, ale rovněž Jessica Chastain a Bryce Dallas Howard ve svých rolích potěší. Závěrečná scéna, jež není prosta emocí, mě již jen utvrdila v plném počtu hvězdiček. (18.02.2015)

Uff. No nemyslím si, že by lidstvo mělo znát své dějiny jen proto, aby se vyvarovalo opakování těch nejhorších chyb, ale i z důvodu prostého nezměrného podivení se nad tím, co se kdy a kde mohlo běžně dít. I třeba relativně úplně nedávno - v půlce minulého století a na úplném vrcholu tehdejší civilizace. Tak o tom je první hodina a půl. Co se zbytku týče... Dlouho mě nic nesebralo tak jako ta výjimečně lidská poslední půlhodinka. A udělat správnou věc, to chce hold někdy vážně tu největší odvahu na světě. A nemyslím to jako klišé. (05.05.2013)

Nemám rád filmy, které na svůj naviják dávají pouze návnady, na které se loví plešatý pozlacený sošky. A nic míň prostě neberou. The Help, ač se to tak zdá, takový není! A ani moc na Oscarech neuspěje, ale to přece neznamená, že Černobilý svět není filmovou perlou a dokonalým snímkem. Ženské drama plné utlačování, uspokojilo šovinistu jako jsem já, tohle si prostě plný počet zaslouží! 95% (09.01.2012)