Farba citov

Výborná šachová partie. Figurky jsou rozestavené tak, aby výhoda (a převaha) byla na straně těch bílých. Jak už to ale bývá, není důležité za jakou barvu se hraje, ale kdo a jak si své piony po šachovnici vodí. Těch černých se chopila životem protřelá služebná Aibileen (doufám, že ji nominace na Oscara neuteče), která už toho nemá moc co ztratit. Naopak za bílé dost nesportovně táhne Hilly Holbrooková (umně zahraná mrcha od Bryce Dallas Howard), ale naštěstí jí občas sloupkařka Skeeter (roztomilá Emma Stone) nějakou tu figurku nenápadně uzme. Můžeme fandit oběma stranám (já držel palce černým, ale nebudu upírat sportovního ducha i příznivcům z Dělnické strany), ovšem nakonec vítězství v téhle hře uzme pro sebe mně nic neříkající režisér Tate Taylor, který nám bez zbytečně ládovaných emocí naservíroval báječnou podívanou, která si alespoň ode mne těch pět hvězdiček naplno zaslouží. (09.01.2012)

Silný příběh v neskutečně lehkém a nadýchaném hávu, který dokáže dojmout, ale i rozesmát. Líbivý vizuál falešně zakrývá fakt, že pod povrchem to proklatě bublá a místy se zdá, že se na place poflakoval i Sam Mendes, který Taylorovi přinejmenším našeptával, kde zatlačit na pilu a kde naopak ubrat plyn. Skutečné "Stepfordské paničky" žijí ve městě Jackson - Mississippi. (18.01.2012)

Tento politicky korektní film mě naprosto minul. Možná to bylo tim, že jsem u toho doma v obýváku přestrojoval komplet celý dveře od Peugeota 405ky, což je tak kurevská práce, že bych snad radši nějaký snobský krávě uklízel barák a vařil jídlo, takže jsem nějak ty služky ani nelitoval. Já teda beru, že bejt negr (pardon, afroameričan) v 60. letech na jihu USA asi nebyla žádná procházka růžovym sadem. Nicméně tohle byla akorát hloupá agitka o černobílym světě (tady se překladatel tentokrát nechtěně trefil) s totálně černobílejma postavama, kde černoška = hodná, sympatická, moudrá, prostě samý klady a proti tomu běloška = zlá, hysterická slepice a totální píča. Mimochodem v tom filmu byly v podstatě jenom ženský postavy, což působilo taky poněkud divně. Nějak jsem myslel, že v 60. letech všechno řídili muži a ženský jen poslušně přitakávaly, ale tady to vypadalo jak nějakej feministkoland. A tak člověk sleduje, jak ty hodný černošky musej posluhovat těm zlejm běloškám a jak je tim pošlapávána jejich důstojnost. A to v podstatě trvá celejch 140 minut, aniž by to dospělo do nějakýho rozuzlení. Hvězdu dávám akorát za to, že se celkem povedla ta stylizace 60. let. Jinak jsem moc nepochopil, proč někomu vadí, když černoška použije jeho hajzl, ale na druhou stranu mu nevadí, že se mu hrabe v jídle. (10.02.2013)

Jednou to přijít muselo, a přišlo to s The Help. Prostě už mě unavují všechna ta jednoúčelová dramata, ždímající z diváků za pomocí slz herců a hrozitánsky dojemné hudby slané potoky. Tiché, rádobyvýmluvné a šokující scény, dojemné kamerové nálety... myslel jsem si, že to ještě nějaký rok zkousnu! Tento snímek zachraňuje poslední půlhodina, kdy znamenitě funguje zejména vtip a vážně myšlené dramatické vyústění, jinak je to vcelku průměrná story o dobrých a špatných lidech s několika působivými hereckými (Chastain, Howard!) výkony. (31.01.2012)

Při pohledu na režijní filmografii Taylora nemůže být pochyb o tom, kdo že je skokanem roku. Nechápu, jak to udělal, ale z věčného námětu barevnosti kůže dokázal vylouhovat ještě jeden lahodný nálev plný upřímnosti, opravdovosti, elegance, vkusu, slz radosti i dojetí. Po delší době jsem z plátna necítil ambice, ale skutečnou duši... (17.02.2012)