गुज़ारिश
Obsahy(1)
Goa je rodné místo Ethana Mascarenhase (Hrithik Roshan), oblíbeného moderátora radiové show, do které se každý den snaží vnášet světlo, kouzlo a naději pochmurným duším mnoha posluchačů. Před čtrnácti lety se pyšnil titulem nejlepšího mága všech dob. To vše však do chvíle, než ho při jednom z jeho představení postihla nehoda, po níž se z něj stal quadruplegik, zcela odkázaný na pomoc druhých. Dva roky po úrazu se o něj začala starat krásná zdravotní sestra Sofia (Aishwarya Rai). Nejenže mu dává léky a stará se, tráví u něj dny i noci, svátky nesvátky, ale dává mu veškerý svůj čas, na úkor svého muže i snu mít děti. Pro Ethana je sluncem, on pro ni celým životem, ba jeho smyslem. Vraťme se však do přítomnosti. Život je výzva a ta se nikdy neohlíží zpět, hledí jen kupředu. Stejně jako Ethan. Snaží se bojovat. Ale co hlavně, snaží se žít a ukazovat směr i ostatním. Dlouhá léta plná optimismu bez zrnek trpkosti. Všechny však udiví, když znenadání podává žádost k nejvyššímu indickému soudu o euthanasii. (Ena.)
(viac)Recenzie (16)
Trochu rozpruplná očekávání před sledováním filmu - nemám ráda Hrithika Roshana a nemám ráda filmy o postižených lidech (tedy ne, že bych proti nim něco měla, ale spíš proti tvůrcům většiny z těch filmů, protože při jejich sledování mívám pocit permanentního citového vydírání). Na druhou stranu mám ráda Aishwaryu Rai. Po shlédnutí musím říct, že jsem si opravila mínění o Hrithikovi a naprosto mě dostala nádherná hudba, pro indické filmy dost netypická, řekla bych. Hlavně díky ní ta čtvrtá hvězdička. Dokonce se ve fimu objevilo i pár překvapivých momentů z minulosti (nebudu dál napovídat) a celý film je zahalený takovým pohádkovým výtvarným závojem. Krásně se na to koukalo. ()
(3x) Už je to nějaký ten pátek, co jsem se stala přítelkyní indického filmového zázraku. Už mám za sebou nějaké to sdílení nejšťastnějších momentů, které lze strávit s filmem, od uplakaných čtyřhodinových rodinných dramat přes dokonalosti lásek na mnohý způsob po požitek stvořený pouhým řasením sárí. Ale zdá se, že to pravé jsem potkala až nyní. Pokud bych mohla vybrat z celého spektra této nádherné filmové země a udělit šestou hvězdičku, připadla by právě Bhansaliho pomyslnému šperku jménem Guzaarish. Pokud se tak často hovoří o hereckých koncertech například v kontextu s minimalistickými inscenacemi nebo komorními dramaty, věřte, že je možné je neomylně zasadit i do rámu velkého filmu. Mistrovství Hrithika a Aishwaryi nenalézá srovnání v žádné v jejích dosavadní práci a daleko za sebou nechává i jejich první setkání v jinak výborných projektech. Práce s prostředím Mascarenhaseova domu a jeho funkčním zařazením mezi hlavní postavy děje patří mezi skvělé volby a jen umocňuje celkový zážitek. Stejně tak dokonalá barevná kompozice, pravidelné hry s odlišnými náladami, a nepřebernou škálou emocí skládá dohromady požitek nad vším. V tomto příběhu nejde jen o otázku bytí, ale o život sám. "You can call me Ethan now." _ Miluju vlastní zvlhlé oči, které se ani při reprízách nedokáží zbavit slz smíchu ani slz štěstí po celou dobu projekce. #festivalbollywoodskehofilmu ()
Mám z toho veľmi zmiešané pocity. Na jednu stranu som s Ethanom súcitil a bolo mi ho ľúto, no na druhú stranu mi išiel svojim bipolárnym správaním na nervy. Obdivujem Sofiu, že sa mu dokázala takto oddať a 12 rokov ho obskakovať - o to väčšie sklamanie pre ňu muselo byť, keď sa jedného dňa Ethan rozhodol, že chce "odísť". Dilematická téma o eutanázii je rozhodne silnou dušou celého filmu, obzvlášť v konzervatívnej krajine ako je India. Naopak, tie kúzelné vetvy mi tu prišli nanajvýš zbytočné, rovnako ako aj postava nesympatického Omara. Koniec bol ... na môj vkus dosť podivný. Vlastne, celkovo som mal od tohto filmu vyššie očakávania. 2* ()
Veľmi zvláštny film, veľmi zvláštne natočený. Nebyť zopár náznakov modernej doby, kľudne by sa svojimi kulisami, kostýmami a desom mohol odohrávať pred sto rokmi niekde v cárskom Rusku. Toto mi totiž film svojim vzozrením evokuje a Aish sad o neho hodila na 100%. Neviem ale pochopiť prečo má s podobnými rolami počarované Hrithik, mentálne zaostalý, slepec, paraplegik, zabudla som na niečo? Ale vráťme sa k tomu, že film je zvláštny. Nie je to však jeho námetom, ten nie je ničím výnimočný, skôr ani náhodou. To obsadenie, réžia, kostýmy kulisy z neho robia niečo viac. Upútal, ale aj tak mám z neho nie dobré pocity, čo však u mňa vyplýva z toho, že takéto témy vôbec nemusím. Proste mi v tomto filme chýba zen zlomový bod "a teraz ste ho ale už naozaj nasrali". a preto sa začnú diať veci, nezačali sa.... ()
Kromě pár scének poetického kouzlení na pomezí pohádky a baletu je to veskrze evropský film. S evropskou motivací, mentalitou i charaktery, v Indii se příběh pouze odehrává. Přesněji tedy: v jednom indickém domě. Hezky zvolená barevná paleta a výborně hrající Aishwarya Rai. S Hrithikem je to podle mě slabší, poněkud přehrává. ____ I když jsem zastánkyně euthanasie, nejsem zastánkyně takovýchto filmů. Hrdinovo utrpení je velmi nevýrazně naznačené (jeden nesoustředěný záběr na sáček s močí, jedna noc s kapkami deště na obličeji, jedna moucha). Chápu, že kdyby se ukázalo, co v reálu život ochrnutého na všechny končetiny obnáší, málokdo by na takový film šel. Ale ukazovat rozesmátého, milujícími lidmi obklopeného a opečovávaného hrdinu, který si přeje smrt, jaksi nezobrazuje do detailů, proč ji chce. A právě proto, že jsem pro euthanasii, zároveň jsem pro to, aby v každém jednotlivém případě byla sakra důkladně zdůvodněná. MÓDNÍ OKÉNKO: Aishwarya nosí krásně ženské, přesto cudné šaty, s rozevlátými sukněmi a upnutými živůtky, jak inspirovanými někde ve Španělsku. /7. 8. 17./ ()
Galéria (70)
Zaujímavosti (3)
- Stejné téma zpracovává také americký film Čí je to vlastně život? (1981). (NinadeL)
Reklama