Spanilá jazda

Kdysi dávno viděno,leč zůstala jen matná vzpomínka na JINÝ husitský film (jiný, oproti Vávrovým šlakům), který divně končil. Po novém shlédnutí jsem v rozpacích. Na rok 1963 to není špatný film. Ke kladům bych počítal snahu o polidštění toho oficiózní mýtu a deziluzivní konec. Občas moc pěkná kamera. Ale často film vypadá chudě, spíše jako televizní inscenace než řádný film. Křižácké houfce v prvním obraze jsou dosti skrovné, a i ty tvrze vypadají spíše jako studiové kulisy. Ani herecké výkony nejsou většinou kdoví jaké, např. kardinál Höger je dosti šablonovitý. Sličná husitská amazonka je fajn, ale hodila by se spíše do Pána prstenů. Snaha o přiblížení se psychologii středověkého člověka veškerá žádná. Nejlépe ještě dopadá křižák Jiří Vala. Slabé tři hvězdičky. (22.01.2011)

Oldřich Daněk obsadil do film Františka Vláčila, kterým mu za pár let tak nějak ukázal, jak to má vypadat, když to režisér pojme skutečně precizně, a to hned dvakrát. Jediné, kde se mohl Daněk částečně inspirovat, byla Vláčilova výborná Ďáblova past . Určitě bude něco i na tom co napsal Radek99. Doba na pojetí Vláčilova středověku ještě nedozrála. Možná se to dá říci i o Daňkovi. V jistých chvílích mi připadalo, že si toho vzal moc. Od chaoticky vyhlížejících prostřihů do Ondřejovy mysli, až po např. Skopečkův útěk a následnou jízdu lesem. Myslím si, velmi zbytečné. Předešlá kamera z pohledu postavy výborná, nicméně nic se nemá přehánět. V záplavu všemožných kamerových experimentů se úplně zapomnělo na hudbu. Pár tónů, které zazní při jízdě, působí bohužel pohádkově. Všechny tyto mínusy, jsou ovšem zavaleny velkými plusy. Jestliže na jedné straně barikády stojí Höger na druhé Růžek, je to krásná podívaná. Zbytek dolaďuje, sice načesaný, ale jinak skvělý Kostka, M. Lohnická a její neposedná a humor do filmu přinášející Katruše a nakonec samozřejmě Jiří Vala. Snímek působí chvílemi skutečně velkolepě a samotný závěr je velmi silný, a rozhodně mi nedovolí jít níže s hodnocením. (01.08.2013)

Historický velkofilm (i když s rozpočtem to asi nebylo úplně slavné) z přelomu společenských epoch, už ne schematismus 50. let a povinná adorace husitství, ještě ale husitská éra jako nejvýznamnější historická epocha našich dějin, ještě ne renesance dějinného pojetí profesora Josefa Pekaře, neboť dosud je stále dogmaticky platné pojetí českých dějin dle Palackého, respektive Zdeňka Nejedlého. Oldřich Daněk tedy v roce 1963 točí historický středověký film o husitech, na Vláčilovo pojetí středověku ještě zjevně neuzrála doba. Přesto vznikl film vyprávěný moderní filmovou řečí, bez dobového schematického zatížení, s velmi moderními výrazovými prostředky - kupříkladu strhující subjektivní kamera (Ondřejův útěk lesem je hodně sugestivní), nesynchronní obraz a zvuk (např. při vzpomínce na vypálení Ondřejovy tvrze), časté flashbacky... Zajímavý je i sám příběh pomsty, který ideově nabourává schematickou představu o čistoskvoucích husitech. Velmi originální je struktura vyprávění, dělená do třech epizod, které obsáhly časový úsek několika let, ohnisko příběhu eliminuje historickou epochu včetně všech bitev (ve filmu vlastně není zobrazena ani jediná, jen se nich mluví) v podstatě jen na osudy hlavního hrdiny Ondřeje a jeho cesty ke mstě. Potud velmi podařený historický velkofilm. Škoda pak faktu, že všechny postavy promlouvají jen česky a není rozlišen český a německý jazykový živel, stejně jako se lze podivovat nad matematickými znalostmi středověkých Čechů, když původem prostá husitská dívka hovoří o ,,80 tisících" křižáckých vojáků... (17.09.2012)

Spanilá jízda je nejpodmanivější v obrazech a náladě. V syrovosti přímého kontaktu, v bezmoci a strachu zběsilého soukolí válečné mašinérie, v bezprostřednosti boje o holé přežití i v potřebě víry k pokračování životního putování. Vše pomalu a jistě plyne k souhrnnému filozofickému přemítání o lidském životě v kontextu s válečným konfliktem na existencionální úrovni. Tím vším dokáže film Oldřicha Daňka zaujmout a uchvátit. Slabinou je rozháranost hlavní dějové linky i celková neuspořádanost konečné krajiny mozaiky. Expresivní herectví, obrazy, jedinečně vykreslená atmosféra i filozofující idea, vícesložkový prožitek ve mě zanechal hluboký dojem. Hlavní postavou existencionálního pohledu na dobu husitství je Ondřej Keřský z Řimovic (velmi zajímavý Petr Kostka), mladý český zemánek. Mocenský boj ho nešetřil a dal mu nesvatější důvod k aktivnímu zapojení. Bezradnost nosí v erbu, na vytaženém meči vlaje odhodlání. Bolest není překážkou, neúprosná krutost doby vrší hromady mrtvých těl a na konci cesty se otázky hromadí v dotěrný hmyz marnosti vznešeného ideálu. Důležitou postavou je Eschweiler z Hohenbachu (dobrý Jiří Vala), německý katolický rytíř. Je to kořistnická podoba války, uvolňující v agresivitu nahromaděný strach a frustrace. Na šlechetné činy není prostor, otázkou je míra strachu a odhodlání, dokážeme si zachovat důstojnost? Hlavní ženskou postavou je Katruše (pozoruhodná Michaela Lohniská), dospívající dívka v doprovodu spříznění husitského vojska. Její role je nenaplněnost romantického očekávání a bezprostřednost. Výraznou postavou je kardinál Henry Beaufort z Winchesteru (vynikající Karel Höger), papežský velitel trestné křížové výpravy. Jeho upřímná nenávist a přesvědčení je příkladné, jeho politické rozhodnutí nediplomatické pro společný zdar věci. Z dalších rolí: vzorný husitský válečník Mikeš (Jaroslav Průcha), pragmatický a důvtipný husitský vůdce Prokop Holý (příjemný Martin Růžek), na slovu síla a zdravý rozum spoléhající husitský kněz Jíra (zajímavý Jiří Holý), všemi způsoby na vývoj situace reagující norimberský markrabě Friedrich z Hohenzollernu (Václav Špidla), jeho hystericky vystrašená manželka Alžběta z Hohenzollernu (Vlasta Fialová), uražený německý rytíř Erkinger ze Sansheimu (Otakar Brousek st.), věrný Friedrichův sluha (Jaroslav Drbohlav), či oběť zuřivé války a Ondřejova nevěsta Anka (Jaroslava Tvrzníková). Po stránce sdělné je Daňkův historický opus podmanivým dílem, omráčí postupy. Výjevy jsou nejpůsobivější v syrově bezprostřední formě. (22.03.2018)

Nezbývá než jen zalitovat, že se nic takového u nás už netočí. Jak rád bych takovéhle filmy zase vídal v kinech nebo na obrazovce. Bohužel, zbyl nám jen ten komediální brak a pseudo art. Tohle bývaly ještě pořádné filmy o něčem...Mj. Erkinger ze Sensheimu z filmu je historickou postavou, předkem Swarzenbergů, figuroval v té době v křížových výpravách na naše území. 85% (03.07.2011)