Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
André Wilms, Jean-Pierre Darroussin, Kati Outinen, Blondin Miguel, Elina Salo, Evelyne Didi, Quoc Dung Nguyen, Pierre Étaix, Jean-Pierre Léaud, Laïka (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Marcel Marx dávno rezignoval na svoje umelecké ambície, živí sa ako čistič topánok a žije spokojný život s milovanou ženou, pričom veľa času trávi vo svojom obľúbenom bare. Jedného dňa stretne trinásťročného afrického ilegálneho imigranta a rozhodne sa, že mu pomôže a zachráni ho pred políciou a následnou deportáciou. (STV)
Videá (2)
Recenzie (192)
Do tých najjasnejších farieb života prifarbený príbeh afrického utečenca a jeho európskeho "ochráncu".... láskyplný, jasný, teplý, prívetivý, jednoduchý, tragikomický.... až "neľudsky ľudský" film. Som pomerne výrazný odporca myšlienky, že Európa by sa mala stať "záchrannou loďou" pre všetkých chudobných ľudí z celého sveta (proste som proti imigrantom - asi kryptorasista), no tento film mi zasadil silnú ranu do môjho kresťanského ega, a pri sledovaní zásadového a principiálneho humanistického konania Marcela Marxa (priezvisko iba náhodné?) som cítil, ako ma ťažká bota svedomia nakopáva do prdele aj s mojim sebectvom a predsudkami. Nie, názor na imigračnú politiku som nezmenil, ale zmenil som (aspoň na pár hodín) pohľad na seba samého. A bola to zmena pohľadu vcelku desivá. ..... Film možno nie je dokonalý, je sčasti naivný, neskrývane si prikrášluje realitu, idylizuje chudobu a zašlé časy, ale veď tieto znaky má množstvo Kaurismäkiho filmov, a napriek tomu som ich hodnotil maximálnym počtom hviezdičiek, takže nemám dôvod urobiť v tomto prípade výnimku ...85% .... Možno by som mal iba malú výtku, že A.Kaurismäki sa už príliš "usadil" vo svojom štýle a forme (ktoré v tomto prípade dosahujú snáď vrchol jeho tvorby), takže po zhliadnutí viacerých jeho diel už môže u divákov prevládnuť pocit opozeranosti..... Nedramatická dramatickosť, úsporné herectvo, skromná narácia, veľmi starostlivá kompozícia záberov, úsečné rozhovory, príbehy z prostredia "nízkosociálnych skupín"...... Akoby Aki obsedantne natáčal stále rovnaký film o tom istom, len s mierne pozmeneným príbehom, hercami, výpravou. Ale veď vlastne, práve na to všetko sa pri jeho filmoch teším :) Áno, som síce mizantrop (v tomto filme by mi najlepšie prischla skvelo zahraná postava inšpektora), ale vždy sa na svet rád pozriem Akiho očami ;) ()
Pro me velke zklamani. Strasne plochy film s topornymi herci i scenarem. Az k placi byly nektere situace, ktere pusobily velmi umele, plus neprirozene chovani postav (jak kluk utika na nadrazi pred chlapkem, ktery na nej volal policii nebo setkani Maleho Boba se zenou v restauraci). K tomu zcela nevyuzity potencial pristavniho mesta Le Havre, myslim, ze jde poznat, ze film netocil francouzsky reziser. Nemit slabost pro evropsky film, mozna bych sel s hodnocenim jeste niz. ()
Já nevim, ale Aki Kaurismäki už má asi svoje nejlepši roky za sebou nebo co... Mužu řict, že i když vizuálně se mi to líbilo, dějově nuda jak vysoplenej fracek na chodníku. Taky nechápačky, v jaké době se to vlastně odehrávalo. Bylo to retro? Ale jaktože tam teda měli mobily, eura a sem tam bylo vidět nějaké novější auto? Ale to oblikání, atmosféra, prostředí, chování, to zas retro je... Fakt nevim, co to mělo znamenat. A taky jsem asi nepobral ten závěr, jakože udělal dobrej skutek, tak se mu uzdravila žena? Prostě to byla nuda a ještě že to trvalo jenom hodinu a půl, i když já bych to aji tak zkrátil na polovinu... ()
Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška. ()
Film na mě zapůsobil velmi laskavě až něžně, zvláštní staromilský styl a atmosféru režisér udržel od začátku až do konce, což je obdivuhodné. Stará a chudá čtvrť francouzského přístavního města s originálními svéráznými obyvateli měla úžasný kolorit a příběh tam jenom přirozeně plynul. Chytrý a jemný humor, občas dojemné situace a tolerantní a přátelské vztahy mezi lidmi, o kterých by se nám mohlo jenom zdát, snad někde existují. Konec filmu byl pro mě hodně překvapivý a symbolický. Zkrátka je to velmi příjemné vydařené dílko. ()
Reklama