Příběhy obyčejného šílenství

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

"Přece není možný, aby nás ženský dohnaly až k šílenství." Hra plná bizarních postav a absurdních karambolů až tak neuvěřitelných, že musí být prostě skutečné. Většinu komentářů na csfd začinám zápornou kritikou. Ne schválně, prostě to tak vykrystalizuje. Jenže tady opravdu nemám, co vytknout. Pokud existuje nějaká dokonalá hořkovtipná divadelní hra, je to tato. Už po prvním shlédnutí mi bylo jasné, že se k ní budu vracet jako k výborné knížce, nebo k chlastu. Perfektní scénář doplněn dokonalými hereckými výkony a atmosferickou hudbou. Pokud byl záměr vyvolat v každém z nás ten díl šílenství, nevím. U mě se to povedlo. 100% (28.09.2013)

Nemá smysl srovnávat s filmem. Obě verze jsou úplně jiné a tahle je nesporně drsnější a beznadějnější. Do kina by asi na tohle nikdo nešel, jelikož polovina diváků by po projekci spáchala sebevraždu. Představení je vynikající, jen Klára Melíšková je pro mě po Zuzaně Šulajové příliš agresívní a vulgární, takže jsem ji nedal a vadí mi. Toť můj problém. Obyčejné šílenství potkáváme na každém kroku, jen si to většina z nás nechce přiznat. Tahle hra ho nádherně definuje a taky skvěle vidíme, co z člověkem dělá samota. Doporučuju každému, komu někdy obživla deka. Já jsem jeden z nich...100% (04.11.2012)

Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. (15.05.2019)

Tak viděl jsem film, hodně na mě zapůsobil, a tohle to bylo ještě intenzivnější. Myslím, že málokterý film nebo divadelní záznam je tak lidský a schopný vyjádřit potřeby a nutnosti života. Tady se kromě velkých životních témat jako je láska řeší i drobné úpadky a úchylárny každého z nás, což je věc, kterou si málo připouštíme, ale dějí se jich tisíce. Každý máme trošku divného kamaráda, trošku stále aktivní minulou lásku a trošku rodiče co nám radí. (20.07.2022)