Faust

Největší klad filmu je jeho největší slabinou: kontrapunkt hmoty a ducha, těla a duše. Materialita těla zas a znova geniálně vpadává do jinak typicky sokurovského pomalého uplývání až lyrických klasicistních/ preromantických obrazů. Odporné nafouklé tělo Mefista uprostřed ženské čistoty v úvodu; Markétčina krása postupně končící v záběru vulvy: symbol postupného přerušení rovnováhy mezi duší a tělem a zredukování toho vznešeného v člověku (jeho odrazivost boha) na zvířecí (ne)podstatu. Kdo vnesl do světa rovnováhy duše a těla nerovnováhu a Hřích? Kdo se zřekl trpělivé askeze vědění, kdo vyměnil příslib vědy, stále se posouvající do budoucnosti, za jednu noc s Markétkou? A odpověď je i odpovědí na otázku, proč je tento typicky náboženský výkladový rámec největším záporem filmu: na rozdíl od Goethova veledíla úplně zplošťuje příběh Fausta na manichejský boj duše a hmoty - od těla, hmoty, sexu může vzejít jen Mefisto. Faust už není sebezničujícím hrdinou, jenž ve vědě již všeho dosáhl a jenž se spojí s ďáblem, aby poznal ještě víc, pročež musí poznat i to, co vědě uniká. Nyní je jen netrpělivým a poraženeckým odpadlíkem duchovní práce, který se podvolil touze a na cestě za potěšeními těla skončil ve vyprahlé poušti, která znamená smrt těla i ducha. Sokurovy "Dny zatmění" se také odehrávaly na poušti, ale zde byl směr opačný: oproštění se od špinavé reality vedlo vzhůru... zde se od boha padá dolů. Musí se tedy spadnout i v hodnocení. (28.04.2017)

Film, ktorý vás svojím úvodom vtiahne do sveta dávno minulých čias, aby vás vzápätí ubíjal nepriehľadnosťou postáv a dialógov. Na Sokurovho Fausta si treba zvyknúť. Prvá hodina príbehu je svojou atmosférou a záľubou v polodetailoch, nielenže nepriehľadná, ale pôsobí stiesňujúco a na film podobného formátu a témy zmätene. Nesmiem opomenúť ani fakt, že film sa snaží sprostredkovať čo možno najväčší počet otázok, ktoré majú niečo dočinenia s dušou, smrťou, alebo spasením, bez toho aby po nich dávali uspokojivú odpoveď, alebo diváka k nej aspoň nasmerovali. V druhej polovici, je film akousi čarovnou púťou, ktorá obsahuje aj niekoľko poetických záberov - pád do vody, milostná scéna, sledovanie gejzíru. Práve táto druhá polovica má v sebe tú naliehavosť poukázať na ľudské slabosti a chyby. Sokurov vytvoril veľmi zvláštny film, ktorého snahou je znovuobjaviť Fausta ako príbeh a ponúknuť ho divákom. Postava diabla a Margarétky bola v príbehu dominantná, až natoľko, že zakrývala samotné Faustovo snaženie pochopiť život, zachrániť život a odobrať život. A myslím si, že práve tu sa podaril Sokurovi najväčší kúsok. Spravil hlavného hrdinu s divákov. Nie zo všetkých, lebo toto je jeden s tých filmov, ktoré buď ste ochotný dopozerať a naladiť sa na štýl rozprávania, alebo nie. Ale namiesto toho, aby pocity a emócie vyjadroval cez hlavnú postavu, nechá to na kamere a strihu a na našom vnímaní. To znamená, že keď je Faust zo začiatku deprimovaný a zmätený, spôsob akým sú scény poskladané, nám nedovolí spraviť nič iného, len byť stiesnení tiež, alebo odísť s kinosály. Faust je zaujímavý film, ktorý nie je určený pre každého, ale ktorému sa tiež nedá uprieť určité čaro. A pevne verím, že čím viac krát sa k nemu vrátim, tím viac sa mi bude páčiť. (05.11.2011)

Přílišná afektovanost hereckých projevů a "ukecanost" mi zkazily intenzivnější prožití bezesporu netradiční a v mnoha ohledech i podnětné adaptace klasické legendy o Faustovi. Přijde mi to o to víc smutné, že mě jinak snímek svým pojetím vyloženě nadchnul a v mnoha ohledech i fascinoval, zejména co se týče postavy ďábla. Ten je zde vylíčen v podstatě jako obyčejný člověk z masa a kostí, co ovládá své okolí zneužíváním jeho strastí a našeptáváním z pozadí, jako intrikán, co díky absenci tradičního morálního cítění zneužívá slabostí okolí a sám přitom zůstává nepoznán v pozadí. Samotný Faust naproti tomu nemá podobu tradičního vzdělance, ale hladového, žíznícího otrhance, co by vědomosti zaměnil za trochu žvance a nějaké to laskání od roztomilé Markétky. Oni ty základní pudy přece jen mají obvykle před vzděláním přednost... I jiné body filmu mají aktuální dosah a tak nějak předpokládám, že po dalším zhlédnutí budou prozatimní silné 3* zvýšeny. (23.10.2012)

[IFF 2011, Bratislava] Zaťažkávajúca skúsenosť na ktorú sa ani omylom nezabúda. Zmes dezinformačných ruchov a rozmazaných postulátov-analógia dneška. Zapredanie sa diablovi, zvrátenosť. Doberanie si opačného pohlavia, provokatívnosť. Drastické (avšak nutné) "dekréty" a neopätovaná láska, opustenosť. "Faust" mnoho divákov vzhľadom k očakávanému zážitku netaktne usmrtí, mňa netušene vzkriesil keďže ma utvrdil v presvedčení, že spracovaním intuitívne a myšlienkovo viacrozmerné diela stále existujú. Darren Aronofsky: "Sú filmy, ktoré Vás rozpláčú, potom tie čo Vás rozosmejú a nakoniec tie, ktoré Vás navždy zmenia. A toto je jeden z nich." Ja ostávam nezmenený, ale na dlho poznamenaný…a ten pád do vody v objatí (?), och ten je tak velebný. (14.11.2011)

Chladný vizuál, chladnější snad než smrt sama, doprovází celé rozsáhlé filozofické pojednání na téma života, smrti a kontrastu mezi dobrem a zlem. Lichvář je svůdce, našeptávač, je slizký, zlý a ohavný. Sokurov opět skloubil mimořádnou vizuální stránku s tou zvukovou. Faust se stává jen průvodcem, ďábel je hlavní postavou, vždyť ano, zlo může existovat i bez dobra. A já budu dlouho muset přemýšlet nad závěrečnou nevyřčenou otázkou, zda lze považovat za vraždu zabití ďábla v sobě. Neskutečně silný zážitek, Sokurov povýšil Fausta na čisté filozofické dílo. (10.09.2020)