Muži v nádeji

Čeští filmoví a seriáloví tvůrci se zřejmě nedokážou obejít bez partnerské nevěry jakožto nosného dějového prvku. Patrně si asi myslí, že tuzemské diváky nic jiného nezajímá. Svým způsobem možná i mají pravdu... Zásadní problém však vidím v tom, že je tohle téma často nahlíženo velmi neadekvátní optikou. Nepovažuju se za přehnaně konzervativního usedlého suchara, jemuž vadí vše, co jen mírně zavání amorálností. Naopak mě takové věci obvykle spíš fascinují - proto si s chutí užívám například každou epizodu seriálového Spartaka obsahující řádně divoké sexuální orgie. Je to především proto, že vím, že tam tohle dráždivé pozlátko obvykle má svůj smysl (čímž nepopírám, že někdy je to už docela přehnané). Zde se nahoty a sexu dočkáme minimálně, kdežto uvnitř je film (respektive příběh a zejména postavy) prohnilý, možná dokonce až zvrácený (zvláště kvůli postavě Rudolfa a obludně smontovanému závěru). Nevěra, uskutečňovaná z pouhého rozmaru, je prezentována jako věc, která vztah nejenom, že neničí, ale dokonce mu prospívá! Svého zahýbání tu nikdo nelituje, ani dobrovolně (z pohnutek svědomí), ani z donucení okolnostmi (u Rudolfa už to v jedné chvíli vypadá, že k tomu dojde, ale nakonec to dopadne úplně opačně, takže opět nedojde k výraznému vývoji postavy, tudíž ani k žádné katarzi). Navíc si neumím představit inteligentní a svéprávnou ženu, která bude svému manželovi tolerovat pravidelné jednorázové nevěry jenom proto, že na "oplátku" za to občas dostane luxusní kabelku... Zkrátka - teze, které z Vejdělkova snímku trčí, se mi nelíbí a nesouhlasím s nimi. Nicméně i tak je to kvalitně odvedená filmařina s odpovídajícími hereckými výkony, která dobře odsýpá a v několika momentech (romantických, komediálních i ryze dramatických) funguje přesně tak, jak má. V konečném součtu to má ty samé klady i zápory jako ŽENY V POKUŠENÍ. 60 % (31.01.2012)

Nu ano - kozy! Hlavní devíza celého filmu. Pak dlouho nic a pak Macháček. Zbytek hereckého osazenstva průměr až podprůmĕr (od Polívky nikdy nečekám výkon na Oscara, ale trochu přirozeněji působit mohl). K samotému filmu pak jedna výhrada - a to odpustit si zbytečná dramatická klišé. Jinak ovšem velmi slušná zábava na chvíle, kdy človĕk chce či potřebuje vypnout. (04.09.2011)

Vejdělej umí občas zabavit, podobně to kdysi v rané tvorbě dokázal Hřebejk. Kde ty loňské sněhy ale jsou. Teď se prostě chodí s holkama do kina na Vejdělka. Macháček v jedné z mála ucházejících rolí a Bolek dokazující že ještě nepatří do starého železa. Příjemný film, který dokazuje že česká komedie ještě není mrtvá, ale Ženy v pokušení se mě líbily přeci jen více. 60% (12.03.2012)

Jiří Vejdělek nezklamal a po Ženách v pokušení přišel s další povedenou komedií (i když Ženy jsou o fous lepší). Jeho poslední dva filmy pro mě tvoří světlou výjimku na poli české komedie posledních let. Je pravdou, že pár scén bych určitě vynechal (žehlička a jiné laciné vtípky), ale celkově je to hodně zábavné. Povedl se i výběr herců. Bolek hraje vlastně sám sebe a konečně dostala více prostoru má oblíbenkyně Petra Hřebíčková! Doufám, že od teď bude dostávat na plátně více šancí! A poznámka na závěr: Jdu si koupit houpací křeslo! (25.10.2011)

Jsou tací, co se dokáží spokojit s málem a jsou tu bohůžel i tací, co nikdy negativní kritiky budou mít dost a po údajném národním velkokýči Lidice, se nás snaží poučit a naučit nás, nemyslící, jak by měli hledět na dobrou komedii. Já měl za to, že dobrá komedie se pozná tak, jak moc se u ní dokážu smát. Ne, jak u ní dokážu přemýšlet. Vyčítat mi ale, že jsem se u nějakého filmu smál víc, než člověk, který mě označí za nemyslícího, je opravdu myšlenkově na úrovni, ale ve zdejším panoptiku mě to ani nepřekvapuje. Film samotný je, dle mého nemyslícího názoru, dobrý. Možná až nečekaně dobrý. Macháček předvádí klasický výkon a Polívka se po dlouhé době opět předvádí v lepší formě než v předchozích filmech. Stejně tak půvabná Maďarka Éva Vica Kerekes nezklamala. I když s myšlenkami filmu, jako takovými, nesouhlasím, dokázal jsem se u toho příjemně bavit. Film ubíhal, nenudil, měl plno vtipných momentů, které se střídaly s těmi smutnými (někdy až moc smutnými) a mě rozhodně nezklamal. Od komedií, které vznikali v devadesátých letech mi v tomhle ohledu přijde, že jsme se konečně posunuli dál. (01.10.2011)