Som číslo štyri

SCI-FI? V žádném případě! Jediné sci-fi co tam bylo, tak to byl ten modrý kámen. Rozhodně 60 minut z filmu probíhalo jako romantická láska dvou studentů na střední škole okořeněná mírnou šikanou. Občas se na pár sekund objevili LEBKOUNI. Ke konci se vše zvrtlo v roztomilou bajku. Objevili se draci, drakopsíček a princezna číslo 6. Film hodnotím pouze jako teenagerovskou romantiku za 50%. Hele, nezdá se Vám, že ten hlavní hrdina Alex Pettyfer, má nějak velkou hlavu? :-) (09.05.2011)

DJ, copak se to s tebou děje? Jsem číslo čtyři je prostě zklámání a jestli ten film měl nějaký potenciál, tak ho totálně zabil bezpohlavní scénář. Nejen, že dialogy jsou občas jak z jiného světa, ale logika musela být pro scénáristy sprosté slovo. Srovnávání s Twilight je mimo, to je úplně jiná "kvalita". Aspoň že herci jsou sympatičtí. Zkrátka dívát se na to dá, ale to je tak všechno. (10.04.2011)

Tak jít na tenhle film do kina by mě vážně ani nenapadlo, kdyby v hlavní roli nebyl Alex Pettyfer a Dianna Agron. Čekala jsem něco trochu jiného než se mi nakonec dostalo, ale to neznamená, že by mě to zklamalo. Podle traileru jsem čekala něco jako Twilight (a ano, některý scény tak opravdu vypadaly, ale to nevadilo), ale dostalo se mi sci-fi filmu, kde bylo víc lekavých momentů než jsem čekala. A ta jízda na valníku, tam by mě teda nikdo nedostal, to bylo strašidelný už samo o sobě. A musím říct, že poslední akční scéna ve škole, mě opravdu dostala. Málokdy se mi stává abych u filmu v kině, nebo dokonce i doma, zírala na nějákou scénu s vykulenýma očima a pusou otevřenou dokořán, a teď to myslím doslova. Takže ta "závěrečná" scéna u mě hodnocení rozhodně zvedla o hvězdičku nahoru. No, vzhledem k otevřenému konci a několika nevysvětleným otázkám, očekávám v nejbližší době druhý díl. 4* (16.04.2011)

Popcorn, kolu, pohodlný křeslo a jde se na věc. Jsem číslo čtyři si to zaslouží. Jedná se totiž o popkorn zábavu nejtěžšího ražení. Mladí studenti, outsideři, člověk si zvyká na to, aby si je oblíbil a nakonec vcelku solidní finále, které nezklame svojí tradičností pro Hollywood. Víc jsem ani nechtěl, naopak, přesně to jsem potřeboval a díky za to D. J. Carusovi, který s tímhle nápadem přispěchal a udělal z něj fajn odpočinkovou zábavu, u které si člověk moc dobře odpočine. Stačí jenom odpadnout, vypnout a vnímat obrázky. Ne každý to zde patrně podle hodnocení dokáže. Zřejmě si neuvědomují, že film byl vždycky považován především jako zábavný prostředek a ne věc, která do hlavy přenese miliardu otázek bez odpovědi. (12.09.2011)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)