Jeden deň

,,DNEŠEK NESNÁŠÍM. 15. ČERVENCE. DEN SVATÉHO SWITHINA. JE TO TĚŽKÝ DEN. NIKDY JSEM SI TO NEUVĚDOMIL, ALE VŽDY TO TAM NĚKDE BYLO, ČEKALO. ČÍHALO“....... /// Jeden den. To je 15. červenec. Od roku 1988 až do... vlastně dodnes. Není to vlezlá romantika – což je fajn. I ten jeden den tomu dává punc ,,neočumělosti“. O kamarádství, který může překazit jen láska. O lásce, kterou může ukončit jen smrt. Hledači svýho štěstí, mezi kterejma to fakt funguje a kteří mě (a koho ne?) dojali. ONA z něj udělala slušnýho člověka, ON ji udělal šťastnou a já nečekal, že mě bude po takovým pohodovým příběhu někdo na konci takhle citově vydírat. Styďte se! (A za to 1* do pryč!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal David Nicholls číst nebudu. 2.) Chcu pomočit kapesník. (Vočima prasáku!)3.) O své první noci s chlapcem (s chlapci) skládám básničky. 4.) Thx za titule ,,Hogwarts“ a ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (02.12.2011)

Jak bych vám to vysvětlil... Lone Scherfig zkrátka dokonale odhalil mou slabost a udeřil s dokonalým načasováním. Rozhodl jsem se zůstat u okamžitého pocitu při výhodu ze sálu, i když postupem času budu hvězdy patrně ubírat. Ona je to záplava klišé, průhledné a přeslazené romantiky, citového vyděračství, podbízivé hudby (Rachel, miluju tě!), očekávaných očekávání. Ale! Když já mám v sobě stejnou lásku, jakou měl Dexter. A varovný prst, který mi projel až do středu srdce, nemohl a nechtěl být ignorován. (27.10.2011)

Velké zklamání co do scénaře, které nemohlo napravit ani tak milé herecké obsazení a jejich veškerá snaha. Vadí mi dnešní moderní trend hraní si na mladé staré a odklad rodiny do čtyřiceti, kdy už to většinou biologicky logicky nejde. Emma jako typická slepice trpěla excesy nezodpovědného klacka 20 let, a pak se oba divili proč že jejich láska nedojde naplnění!? No a vrcholem byl závěr, kdy cesta odříkání a odpouštění skončila nesmyslně tragicky. Nelíbí se mi dnešní degradace tradičních hodnot, které nezmění žádná doba ani režim, protože jsou přírodně dané. Líbilo se mi vtipné stránkování kalendáře, to si hvězdu zaslouží. No jasně, další hvězdy patří právem oběma hrdinům, spravedlivě po jedné. (21.12.2011)

I love you so much, I just don't like you anymore.. Hodně originální snímek, co se zpracování týče. Můžeme vždycky nahlédnout jen do patnáctého července každého roku, zbytek je pro nás záhadou. Toho patnáctého se obvykle Emma s Dexem sejdou, ať už v příjemném duchu, naštvaní, anebo prostě jen s cílem se tomu druhému svěřit. Pěkně to mezi nimi po celou dobu jiskřilo a film měl slušně naběhnuto na plný počet, jenomže když se ti dva dali dohromady, začala to být nuda (tak už to ale ve vztazích bývá,ne?:) ). Napětí bylo fuč, vtipy se vytratily a začalo jít do tuhého. Nemluvě o úplném konci, který mě docela vytočil. Ale jinak se mi One Day přesně trefil do nálady, takovou romantiku jsem už dlouho chtěla vidět. A Anne sice moc nemusím, ale tady byla snesitelná a se svými sarkastickými poznámkami i vtipná. (08.09.2012)

Oproti knížce to nutně klouže po povrchu, co se týče charakterového prokreslení postav (introvertní idealistická romantička/extrovertní hajzlík-sukničkář) a člověk se za ně tolik nebije hlavou do zdi za to, jaké třeba v knize dělají oba boty. V tomto duchu šla dál Linklaterova trilogie Before, která funguje na podobném konceptu a vztahu mezi protagonisty (akorát, že Richard to směřoval do opačného vyústění), kteří jsou mnohem barvitěji vykresleni - neurotička/snílek. Ale jo, je to pěkná romantika na slzičku v oku :) (18.06.2014)