Rozmarná léta českého filmu

Pojďme se poplácat po ramenou a říci, že i přesto, že nám byly házeny klacky pod nohy, jsme to dotáhli tak daleko...jestli tohle bude celých dvacet dílů, budu víc než smutná a budu to muset považovat za zbytečnou a trapnou snahu ČT zvednout sledovanost a narvat do nových programů víc peněz, poněvadž je jim vyčítáno, že právě to nedělají. Ne všechny jejich snahy totiž jak je prozatím vidno padnou na úrodnou půdu. 3.2. - po zralé úvaze a vystřízlivění z prvního dílu se musím přiznat, že to nakonec zato docela stojí. (07.01.2011)

Po 5 dílech - laťka hodně vysoko, hlavně Marhoul je ve vzpomínání dost ostrý, i ostatní celkem otevčení. Jen tak dál --------- První díl velice příjemné překvepení, plné netuctových archivních záběrů a otevřeného vysvětlování. Tak jsem zvědavý jak to půjde dál. P.S. Vachler by měl fakt začít zřát maso - ta znělka je hnusná. (11.01.2011)

Kdo ví, že Ondřej Vetchý je dětina, Troška mimozemšťan, a že samochvála ne jen smrdí, ale i ulpívá na vnitřní straně obrazovky, přežije bez úhony. Tudíž tento cyklus nevnímám tragicky, ani zbytečně nepitvám. Edit: Až do současnosti mi zůstalo utajeno, že Jan Švankmajer natočil film s nápaditým názvem Milenci slasti (!!!). Ať už se jedná o zabedněnost či opomenutí scénáristy, je to celkem ostuda. (13.01.2011)

Viděl jsem dva díly, druhý začíná 2009. V té době jsem si zapisoval předměty na FAMU, což je velmi kvalitní fakulta s dobrou uměleckou atmosférou. Když shrnují události tohoto roku, podle nichž se většina lidí orientuje v toku času, zdá se mi to jako před půl rokem. Je hrozné, že na jeden kvalitní český film musí vzniknout sto balastních a většinou se žádný neprosadí na festivalech. (17.04.2020)

Z převažujících dojmů na mne zapůsobila především síla nostalgie, která z retrospektivního pořadu Petra Vachlera přímo čpí. Nápad rekapitulovat dějiny české polistopadové kinematografie je vděčný, problematická je ovšem zcela přirozená stylizace oslovených umělců, tolik pozitivních vjemů se v jednom pořadu hned tak nesejde. Dotyčné filmy jsou tu častokráte prezentovány zajímavěji, než jaké ve skutečnosti jsou. Filmy se točí, cyklus běží a mně ani těch dvacet let nepřijde, stejně jako množství zajímavých, ale ne příliš objevných postřehů řady oslovených lidí od filmu. Tvůrcům pak díky za připomenutí a vyzdvižení té řady polozapomenutých a nedoceněných filmů, jako například úžasného baladického Vojtěcha, řečeného sirotka Zdeňka Tyce, asi nejvíce neprávem pozapomenutého porevolučního filmu. Petr Vachler zřejmě natáčí celkem záslužný počin... (04.01.2011)