Hana no ato

Věci, které vypadají hloupě, pouze mohou být pouze na první pohled nedoceněny. ■ Už jsem tento film na ČSFD dřív registroval, podařilo se mi však zapomenou vše, co jsem četl. Což je velmi, velmi dobře. Děj se vydal směrem, který jsem nepředpokládal, který jsem nechtěl, ale nakonec uznávám, že to bylo správně. Hodně zajímavé. Nevadilo mi nic. Nevnímal jsem některou pasáž jako slabší nebo silnější - uvědomoval jsem si vývoj. Film rád doporučím zbytku rodiny. ■ 73%, které zde After the Flowers aktuálně má, považuji za podceněných. (16.08.2015)

Velmi smutná romance, ač se příběh vztahu ústřední dvojky prakticky vůbec nevěnuje - převažuje spíše poetika, hromada politiky, pravidel, formalit, mocenských záležitostí a nezbytná dávka soubojů, ač zde v atypickém pojetí. V čem tento snímek jednoznačně vyniká, je soundtrack a práce s kamerou. Pochopitelně ani herecké výkony a velmi působivě a realisticky zpracované chování všech postav nemohu opomenout. Takže i přes lehce nezáživný úvod mne tento film nakonec rozhodně nezklamal. (14.03.2020)

Zdejší obsahy mají společné to, že o ději navozují mylnou představu. Aspoň tedy u mě. Nehodlám však nic uvádět na pravou míru, protože kvalitní a hlavně nepředvídatelný scénář je nejnosnějším pilířem snímku. Autorem předlohy je Shuhei Fujisawa, což avizuje, že více než fanoušci samurajských sekanic si na své přijdou příznivci komorních dramat (na základě jeho povídek už vznikla povedená samurajská trilogie režiséra Yojiho Yamady – Soumrak, Skryté ostří, Láska a čest). Obsazení ústřední dvojice za kvalitou scénáře lehce pokulhává. U tohoto typu filmu se hodně staví na pohledech, na nevyřčeném, co se vznáší ve vzduchu, žel tihle dva nevyjádří nic ani pětiminutovým zíráním. Keiko Kitagawa hlavní roli neutáhne, a společnost talentovanějších a charismatičtějších kolegů (Masahiro Komoto, Jun Kunimura) její nedostatky nelichotivě zdůrazňuje. (14.12.2014)

Pomalu plynoucí příběh, kdy od prvního setkání ústřední dvojice, čekáte, kdy se sejdou znovu. Jenže život není peříčko a zvlášť pro lidi, kteří se snaží žít čestně, když jejich nadřízení s nimi jednají jako s šachovými figurkami. Život podřizující se konvencím a rodinným pravidlům dovoloval osobám jen snít a nedávat najevo to, co opravdu cítí. V závěru se pro mě příjemným překvapením stala postava Saisukeho, který v podstatě naředil ponurost příběhu. (01.06.2020)

Dráma z feudálneho Japonska, pomaly plynúca ako padanie čerešňových kvetov zo stromu. Čo by bolo v poriadku, ak by film nezačínal niekde v tretej tretine stopáže. Do toho času je taká vyumelkovaná, hoc pekná, romantická poviedka bez silnejšej myšlienky. Samurajov sa vo filme vyskytuje dosť a hoc nejde o výsostne samurajský film, počet 2 súbojov, z toho jeden cvičný, je strašne málo. Spracovanie je ale na veľmi vysokej úrovni, s citom pre detaily. (15.10.2015)