Big Eyes

S Keaneovými je to složité. Kdyby Elizabet neuměla malovat, tak by se Walter nestal významným malířem. Kdyby však Walter nezachránil Elizabet před ex-manželem a neměl výjimečný dar výřečnosti, tak by se Elizabetiny obrazy s velkýma očima nikdy nestaly slavnými. Zbohatli na tom oba, ale všeobecná spokojenost se nekonala. Místo toho se konal soud, u kterého jsem se nedokázal postavit na stranu ani jednoho ze zúčastněných umělců. Ovšem sledovat pana Waltze mne neskutečně bavilo celou dobu a jeho exhibicionistické kousky u soudu byly prostě vynikající. (02.12.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Tim Burton si rád romantizuje hrdiny pokleslého umění, díky jeho Ed Woodovi svět nezapomněl na béčkového (spíše céčkového) poloamatérského filmového neuměla, z něhož Burtonova imaginace vytvořila zbožňování hodnou postavu a z jeho režijních hokuspokusů kultovní dílka v hledáčku filmových nadšenců z celého světa, stejně jako teď idealizuje osudy Margaret Keane, jejíž dílo si přivlastnil její bonvivánský manžel. Problémem je, že za pár let někdo bude muset natočit další životopisný film a vysvětlit v něm, jak je možné, že výše zmíněné filmy natočil tentýž umělec, respektive kdo se v případě Velkých očí za Tima Burtona vydával! Kam zmizela ta typická burtonovská manýra, kde jsou všechny ty originální nápady a ten typický režijní a výtvarný rukopis? Neboť Velké oči jsou v podstatě standardní hollywoodský snímek, který v sobě nemá nic z předešlých Timových filmů. Asi budeme brzo svědky dalšího skandálního uměleckého odhalení! :-) (06.02.2015)

Podvodníků chodí po světě spousty. Někomu je to jedno, jiní nad sebou přemýšlí každou volnou chvíli. Třeba jako Margaret, velmi slušná malířka, které zásluhy upírá vlastní manžel. Zlatým glóbem oceněná Amy Adams (její druhá cena ze šesti nominací) a na cenu nominovaný Christoph Waltz jsou tím hlavním, kvůli čemu si tohle životopisné drama pustit. Oba jsou výborní, jen škoda, že kostky jsou jasně vrženy, charaktery postav až moc čitelné, příběh vlastně až moc jednoduchý. A vakuum mezi postavami nepěkně velké. Tim Burton si pár svých identifikačních značek do něj přeci jen propašoval, a to je jenom dobře. Přesto buď on, nebo spíš producenti jakoby diváky podceňovali a obávali se, že z filmu nepochopí to nebo tamto, a vše zbytečně opakují, rozmělňují, vysvětlují. Jiný Burton, umírněný Burton, hodně klasický příběh, ale vlastně nakonec bavil. Výrazně víc než třeba sterilní a zmatená Alenka. (31.01.2015)

106 minut naprosto nudného a toporného filmu. Po jeho skončení, při pohledu do zrcadla jsem s hrůzou zjistil, že moje oči jsou skoro tak stejně vykulené jako ty z těch mnoha obrazů. A že teda za můj dlouhý život už něco sakra viděly! Ale tohle bylo i na ně moc. Plytký, lehce předvídatelný film, kde mně zklamali hlavně oba hlavní dva herečtí představitelé. Neustále přehrávající Christoper a věčně vykulená Amy. Never more! (28.02.2015)