Big Eyes

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno. (20.10.2022)

I keď sa to možno nezdá, vážne ladené Big Eyes si v rámci previazanej dvojtematickej koncepcie - pozícia ženy v spoločnosti a umeleckej sfére, a hranica medzi tým "vysokým" a pokleslým "gýčom" (ktorý reprezentuje pop-art) - pokladá závažné otázky pre film i moderného človeka. Burton, pre ktorého sa jedná mimo Alice v krajine zázrakov o prvý film, v ktorom hrá hlavnú rolu žena, sa tak pripája k silnejúcej pozícii týchto tém v Hollywoode i svetovom filme, ktorý na jednu stranu dbá na genderovú problematiku, a na stranu druhú buď na rozdiely medzi vysokým a nízkym umením poukazuje, alebo ich rafinovane zmazáva. Zároveň ide v kontexte tvorby Tima Burtona o úprimne kritický sebareflexívny pohľad na jeho opulentnú efektnú tvorbu posledných rokov a po dlhej dobe napriek určitým nedostatkom (týkajúcim sa predovšetkým nerozvinutia dôležitých vedľajších postáv a všednejších kulís) skutočne "poctivý" malý film, svojou náladou pripomínajúci americké melodrámy z prelomu 50. a 60. rokov, ktorý nemá prehnané ambície a stojí prevažne na dialógoch a intenzívnych vzťahoch medzi postavami. Viac v recenzii. (25.02.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Kdybych si nepřečetla, že to natočil Tim Burton, tak bych to ani nepoznala. Na jeho poměry "normální" příběh a neokoukaní herci. Mě se to líbilo. Christoph Waltz mě prostě baví, hraje skvěle a ta "závěrečná" scéna v soudní síni byla dokonalá, Amy Adams taky působila naprosto přirozeně. Nenudila jsem se a za mě jasné 4* (22.01.2015)

Ten film není ani tak o obrazech a umělcích, když se u něj člověk zamýšlí nad přesahem, jako spíš slušná výpověď toho, jak si schopný lhář bez talentu dokáže ukrást život někoho talentovanějšího (ale introvertnějšího) a celého ho ve svůj prospěch vysát... náhodou dobrej, umírněnej Burton. U soudního procesu jsem se i slušně zasmála. 70% (21.04.2015)